Máte doma tuto starou porcelánovou soupravu po babičce? Pokud má na dně tento symbol, může vám přinést nové auto.

Starý porcelán po babičce většinou stojí roky zapomenutý ve vitríně, někdy skončí i v krabici ve sklepě. Přitom právě malá značka na spodní straně šálku nebo talíře může rozhodnout, jestli jde jen o běžné nádobí, anebo o sběratelský kus za statisíce. Nejde tolik o stáří, jak si lidé myslí, mnohem víc záleží na původu, značení a také stavu.

V posledních letech je na českém trhu znatelný návrat zájmu o prvorepublikový či secesní porcelán. Aukční domy mluví jasně – kvalitní soupravy dnes stojí výrazně víc než před deseti lety. Možná i proto, že silná generace třicátníků a čtyřicátníků si zařizuje bydlení a nechce uniformní nábytek z obchodních řetězců, ale věci s příběhem.

Nejdráže se prodávají výrobky z porcelánek, které měly jméno i za hranicemi. Třeba Royal Dux Bohemia, Meissen nebo starší karlovarské továrny. Jenže samotná značka nestačí – podstatné je, jaké konkrétní značení na dně kus nese.

Rozhoduje značka a období výroby

Značka na porcelánu funguje trochu jako podpis malíře. Výrobci používali korunky, iniciály, zvířata i různé symboly. U Royal Dux najdete typický růžový trojúhelník se žaludem, míšeňský porcelán poznáte podle zkřížených mečů. Právě tyhle detaily sběratelé kontrolují jako první, někdy doslova lupou.

Důležité je i období výroby. Míšeň z 18. století má úplně jinou cenu než produkce ze 70. let minulého století, i když na první pohled může laikovi připadat podobná. Podle odborníků z aukční síně Dorotheum se autentické kusy z 19. století ve výborném stavu dostávají do stovek tisíc korun, výjimečně i výš – záleží na konkrétním kusu a poptávce.

Kolik může mít stará souprava skutečně hodnotu

Představa, že každá stará sada porcelánu zaplatí nové auto, je samozřejmě trochu nadsázka. Většina běžných souprav z druhé poloviny 20. století se prodává za několik tisíc korun, někdy i méně. Přesto existují výjimky.

Vyšší částky se týkají hlavně limitovaných sérií, ručně malovaných dekorů a kompletních, nepoškozených servisů. Třeba secesní jídelní servis pro dvanáct osob z přelomu 19. a 20. století může na české aukci překročit hranici 300 tisíc korun. U světových značek a opravdu vzácných kusů jdou ceny ještě dál.

Stav je zásadní. I malá prasklinka, oťuk na hraně talíře nebo vlasová trhlina umí cenu srazit o desítky procent. Sběratelé jsou v tomhle nekompromisní.

Hodnota se většinou odvíjí od tří věcí:

• Autenticita značky – tedy pravost a správné datování.
• Kompletnost soupravy, chybějící šálek nebo poklička cenu snižuje.
• Technika zdobení, ruční malba bývá ceněnější než sériový tisk.

Ruční malba znamená, že dekor nanášel malíř štětcem přímo na porcelán. Každý kus je pak trochu jiný, drobně odlišný v detailech. Tiskový dekor vznikal pomocí šablon a umožnil masovou výrobu, což je sice praktické, ale sběratelskou cenu to většinou drží níž.

Jak postupovat, než porcelán nabídnete k prodeji

Než soupravu odnesete do zastavárny nebo ji vystavíte na internetový bazar, je lepší nechat si ji odborně posoudit. Aukční domy či specializovaní znalci dokážou podle značky, tvaru i dekoru poměrně přesně určit stáří a orientační cenu. Odhad bývá často zdarma, pokud se rozhodnete věc nabídnout do aukce.

Porcelán rozhodně nečistěte agresivní chemií. Sběratelé dávají přednost původnímu stavu, i když není dokonale naleštěný. Neodborné leštění může poškodit glazuru – tedy sklovitou vrstvu na povrchu, která porcelánu dodává lesk a chrání dekor. A to už se napravuje těžko.

Dobré je projít i rodinné papíry. Staré účtenky, fotografie z domácnosti nebo zmínka o nákupu v zahraničí mohou cenu zvýšit. Takzvaná provenience, čili doložený původ předmětu hraje na trhu čím dál větší roli.

Takže pokud doma objevíte starou soupravu se známým znakem na dně, nespěchejte s prodejem. Možná půjde jen o hezkou památku na babičku. A možná taky o investici, která si desítky let tiše čekala na správný okamžik.

Zdroje: dorotheum.com, sothebys.com, royaldux.cz, meissen.com