Způsob pěstování bylinek v zahradách prochází proměnou. Tradiční metody byly krásné, ale málo efektivní.

Úhledné řádky pažitky, petržele a majoránky, vysázené jak podle pravítka, z českých zahrad pomalu ustupují. Pěstitelé dnes přemýšlí jinak – víc prakticky a s ohledem na vodu i čas. Estetika zůstává, ale už není na prvním místě.

Bylinková spirála nebo samostatné záhonky mají pořád své kouzlo, o tom žádná. Jenže když člověk vaří oběd a potřebuje hrst tymiánu, nechce obíhat půlku pozemku. A poslední roky navíc ukazují, že bez promyšlené zálivky to prostě nejde.

Data Českého hydrometeorologického ústavu mluví celkem jasně – průměrná teplota se za posledních šedesát let zvedla přibližně o dva stupně Celsia. Půda kvůli tomu vysychá rychleji než dřív. Bylinky s mělkými kořeny ztrátu vláhy pocítí skoro okamžitě, někdy během pár dnů.

Od okrasných záhonů k užitkovým koutům

Dřív se sázelo hlavně podle toho, jak to bude vypadat. Nízké druhy dopředu, vyšší dozadu, všechno oddělené a přehledné. Dnes se častěji míchá – bylinky putují mezi zeleninu nebo drobné ovoce a vytváří jeden celek.

Typickým příkladem je bazalka mezi rajčaty. Nejen že je po ruce, ale může omezit i některé škůdce. Princip doprovodné výsadby doporučují dlouhodobě i odborníci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Rostliny si zkrátka mohou pomáhat navzájem, bez chemie.

Vyvýšené záhony a nádoby šetří záda i vodu

Mění se i samotná forma pěstování. Místo klasických záhonů v půdě přibývá vyvýšených konstrukcí a větších nádob. Důvod je celkem prostý – zemina se rychleji prohřeje a pěstitel má lepší kontrolu nad tím, kolik vody rostlinám dá.

Podle údajů Ministerstva zemědělství přibývá domácností, které zachytávají dešťovou vodu do sudů. V praxi to znamená menší spotřebu pitné vody a také větší jistotu v suchých obdobích. U bylinek je to znát dvojnásob.

Středomořské druhy jako rozmarýn či šalvěj zvládnou sušší půdu, ale přemokření jim škodí – někdy víc než sucho. V nádobě lze zálivku dávkovat přesněji, i když to chce trochu hlídat odtok. Kořeny pak neuhnívají tak často.

Zahradní architekti navíc navrhují bylinkové kouty blíž domu, často hned u terasy. Jednak jsou po ruce, jednak je chrání stěna domu před větrem. A vítr vysušuje půdu rychle, mnohdy víc než slunce.

Méně druhů, ale větší péče

Trend posledních let je i v počtu pěstovaných druhů. Místo desítek bylinek, z nichž polovinu člověk skoro nevyužije, si lidé vybírají pět až osm základních. Ty, které opravdu skončí na talíři.

Prodejci osiv potvrzují, že zájem je hlavně o kvalitní sazenice běžných druhů. Exotické rarity už nejsou takovým lákadlem jako dřív. Možná i proto, že péče o menší množství rostlin je jednodušší a přehlednější.

Když se bylinkám věnuje víc pozornosti, je to znát. Pravidelné zaštipování vrcholů podporuje větvení a rostlina pak zhoustne. U bazalky nebo máty to znamená víc listů i silnější aroma. Silice se tvoří právě v listech a jejich množství ovlivňuje světlo, ale i načasování sklizně.

Stále častěji se mluví také o mulčování. Vrstva posekané trávy, listí nebo štěpky na povrchu půdy zpomalí odpařování vody a omezí plevel. Podle článků zveřejněných na eAgri může takové opatření snížit potřebu zálivky o desítky procent, hlavně během horkých týdnů.

Zahrada jako funkční prostor

Proměna pěstování bylinek není žádný rozmar. Reaguje na sušší klima, menší pozemky u novostaveb i nedostatek času. Dokonalá symetrie ustupuje praktičnosti, i když ne každý to přizná.

Kdo si ale bylinkový kout naplánuje chytře, zjistí že pár kroků z kuchyně stačí. Hrst čerstvých lístků má během minuty na talíři – a o to jde především. Bylinky nemají být jen dekorace, ale každodenní pomocník, který funguje.

Zdroje: chmi.cz, eagri.cz, vurv.cz, zahradaweb.cz