Zlatá éra Hollywoodu: Za kulisami se šířila cenzura a drogová závislost

Při pohledu na starý film s Marilyn Monroe nebo Clarkem Gablem člověk nemůže než litovat, že se nenarodil dřív. Hollywood třicátých až padesátých let opravdu vypadal jako z pohádky – hvězdy rostly jak houby po dešti a filmy se rodily skoro každý den. Jenže realita byla často brutální. Za tou lesklou fasádou se skrývaly rozbité životy, drogová závislost a bezohledná moc studií, která rozhodovala o všem. Tato doba nám dala nejlepší filmy všech dob, ale cena za ně byla někdy až příliš vysoká.

Zlaté roky: Továrna na sny

Hollywood tehdy fungoval naplno. Představte si, že Metro-Goldwyn-Mayer chrlilo přes padesát filmů ročně – to je skoro jeden týdně. Warner Bros. byl jen o kousek pozadu. Vznikaly snímky, které jsou dodnes považované za nejlepší, co kdy kino vytvořilo.

Casablanca, Občan Kane, Někdo to rád horké – tohle všechno se natočilo v době, kdy si Hollywood konečně našel svůj styl. Režiséři jako Billy Wilder nebo John Ford dělali filmy, které přežily každou módu a pořád fungují.

Hvězdy byly bohy na zemi v době, kdy ještě neexistovala televize. Clark Gable byl prostě král Hollywoodu a všichni to věděli. Marilyn Monroe se stala symbolem sexuality a Jimmy Stewart ztělesňoval americký sen. Jejich soukromí zajímalo lidi víc než volby prezidenta.

Haysův kodex: Morální policie v akci

Will Hays v roce 1930 vymyslel pravidla, která byla úplně šílená. Jeho kodex určoval, co se ve filmech smí a co ne – a věřte tomu, že to ne bylo hodně dlouhé. Zakázané bylo zobrazování sexuality, násilí, drog a dokonce i manželské postele. Ano, četli jste správně – manželé museli spát odděleně.

Polibky nesměly trvat déle než tři sekundy, zločinci museli být vždycky potrestáni a prostitutky se nesměly ani ukázat. Dokonce slovo těhotná bylo tabu.

Tenhle systém vydržel až do šedesátek a úplně změnil způsob, jak se filmy točily. Režiséři museli být neuvěřitelně kreativní, aby něco naznačili. Někdy to vedlo k rafinovanějšímu filmu, ale často to byla prostě otrava.

Studiový systém: Hvězdy jako otroci

Velká studia vlastnila úplně všechno – vaši kariéru, váš život, někdy i vaši duši. MGM, Paramount, Warner Bros., RKO a 20th Century Fox rozhodovaly o tom, kdo si zahraje co, s kým bude chodit a dokonce jak se bude jmenovat.

Sedmiletý kontrakt znamenal sedm let otroctví. Nemohli jste odmítnout roli, nemohli jste pracovat pro konkurenci. Marilyn Monroe se původně jmenovala Norma Jean Baker, ale studio rozhodlo, že to není dost sexy.

PR oddělení vytvářela falešné skandály jako na běžícím páse. Potřebovali udržet hvězdy v novinách, tak vymýšleli romance, rozchody, dokonce i svatby. Homosexuální herci museli předstírat, že milují ženy, jinak by skončili na dlažbě.

Když se sen změnil v peklo

Za tou krásnou fasádou se děly hrůzy. Judy Garland dostávala amfetaminy už jako teenager, aby zůstala hubená pro Čaroděje ze země Oz. Pak jí dávali barbituráty na spaní. Tenhle koloběh ji nakonec zabil – bylo jí jen 47 let.

Alkohol a drogy byly všude. Errol Flynn pořádal legendární večírky s kokainem, William Holden se upíjel k smrti. Spousta hvězd skončila v psychiatrických léčebnách nebo si sáhla na život.

Sexuální zneužívání bylo běžné, ale nikdo o tom nemluvil. Producenti a režiséři si mysleli, že mají právo na těla mladých hereček. Kdo odmítl, rychle se dostal na černou listinu a kariéra byla u konce.

Pád zlaté éry

Padesátá léta přinesla změny, které celý systém položily. Televize začala konkurovat kinům, soud nařídil studiím prodat jejich kina a najednou vznikl volný trh. Monopol byl u konce.

Haysův kodex začal praskat ve švech pod tlakem evropských filmů, které byly odvážnější.

Mladí lidé chtěli pravdu, ne pohádky. James Dean a Marlon Brando představovali nový typ – rebelové, kteří se nevejdou do starých forem. Jejich filmy byly syrovější, skutečnější a diváci to ocenili.

Zlatý věk skončil kolem roku 1960, ale jeho duch žije dodnes. Vytvořil filmový jazyk, který používáme pořád, a ukázal sílu kina jako zábavního i uměleckého média. Zároveň ale byl varováním před tím, co se stane, když má někdo příliš velkou moc nad druhými lidmi. Dnešní Hollywood se snaží být lepší, ale některé problémy prostě přetrvávají – jen mají jiné tváře a jiná jména.

Zdroje: Wikipedia, iDnes, IMDb