Zakázané knihy po celém světě: Mezi nimi i 1984 a Hrozny hněvu

Zakázané knihy provokují, zneklidňují a často mluví hlasem, který se mocní snaží umlčet. A právě proto se mnohá literární díla stala terčem cenzury – pálila se na hranicích, skrývala ve sklepích, mizela z knihoven. Přesto přežila a ovlivnila celé generace čtenářů.

Historie cenzury v literatuře aneb když se slovo stává hrozbou

Cenzura literatury není novinkou moderní doby. Již v antice byla některá díla považována za podvratná – ať už kvůli náboženským, morálním nebo politickým důvodům. Středověká inkvizice měla rozsáhlé seznamy zakázaných knih neboli Index librorum prohibitorum, které nesměly být čteny bez zvláštního povolení. Spisovatelé byli umlčováni, vězněni, někdy i popravováni za to, že si dovolili zpochybňovat autoritu nebo status quo.

Ve 20. století nabyla cenzura nové podoby. V totalitních režimech byla literatura buď nástrojem propagandy, nebo odporu. Zakazovaly se celé žánry, témata, jména. Mnohá díla přitom nebyla nebezpečná násilím či obscénností, ale tím, že nabízela jiný pohled na svět.

Orwell se svým románem předběhl realitu

Snad žádná kniha není tak silně spojována s vizí totalitního dohledu jako „1984“ od George Orwella. Román vydaný v roce 1949 popisuje svět, kde je každý krok sledován, jazyk ovládán a minulost přepisována podle potřeby vládnoucí strany. Orwellovo dílo bylo v mnoha zemích okamžitě považováno za nebezpečné, protože se obávaly jeho politické výbušnosti.

V Sovětském svazu a jeho satelitech bylo „1984“ zakázáno kvůli kritice autoritářství. Naopak v USA byla kniha v některých školách a knihovnách dočasně stažena kvůli obvinění z propagace komunismu. Dnes je román považován za jedno z nejvlivnějších děl 20. století, jehož varování je stále aktuální.

John Steinbeck a Amerika, která nechce vidět samu sebe

Další zakázanou klasikou jsou „Hrozny hněvu“ od Johna Steinbecka – epický román o rodině Joadových, která během Velké hospodářské krize putuje z Oklahomy do Kalifornie v naději na nový začátek. Steinbeck popisuje bídu, vykořisťování a selhání amerického snu s takovou silou, že kniha vyvolala zuřivou reakci. V některých státech USA byla zakazována nebo veřejně pálena. Kritici ji označovali za „komunistickou propagandu“ a útok na americké hodnoty.

Autor za svou otevřenost čelil výhrůžkám a FBI na něj vedla složku. Kniha ale zároveň získala Pulitzerovu cenu a zapsala se do dějin americké literatury jako zásadní svědectví o nespravedlnosti.

„Obratník Raka“ od Millera jako literární pornografie?

Zatímco Orwell a Steinbeck čelili cenzuře kvůli politickému obsahu, Henry Miller narazil na morálku. Jeho román „Obratník Raka“ vydaný v roce 1934 v Paříži, byl ve Spojených státech dlouhá desetiletí zakázán pro „obscénní obsah“. V explicitním jazyce a otevřených popisech sexuality neviděla cenzura změny, ale hrozbu veřejné slušnosti. Millerova próza byla považována za vulgární, amorální a nevhodnou pro amerického čtenáře.

Až v roce 1961 rozhodl americký soud, že Obratník Raka má literární hodnotu a nemůže být nadále zakazován. Proces s knihou se stal milníkem v boji za svobodu projevu. Miller tak otevřel dveře celé generaci autorů, kteří mohli psát bez autocenzury.

Knihy, které otřásly světem

Seznam zakázaných knih je dlouhý a různorodý. Patří na něj také „Lolita“ Vladimira Nabokova, „Mechanický pomeranč“ Anthonyho Burgesse, „Satanské verše“ od Salmana Rushdieho a mnoho dalších děl. Zajímavé je, že každé období a každá kultura má své „nepohodlné“ knihy – díla, která zpochybňují, narušují, provokují. Zakazování literatury má často opačný efekt, než jaký si cenzor přeje – knihy se šíří v samizdatu, tajně se čtou, a právě tím získávají na významu.

Cenzura literatury je vždy známkou obavy – z pravdy, z jiného pohledu, z moci slov. Zakázaná kniha je zrcadlem doby, která ji odmítla. Neříká jen něco o autorovi, ale hlavně o společnosti, která se rozhodla, že ji nesmí nikdo číst. A právě proto je třeba těmto knihám naslouchat. Dnes, kdy svoboda slova není ve všech částech světa samozřejmostí, zůstávají zakázané knihy připomínkou toho, že literatura má velké slovo. Ne každá kniha, která pohoršuje nebo provokuje, je výjimečná. Ale každá výjimečná kniha vyvolává emoce a někdy i zákazy.

Zdroj: flowee.cz, lidovky.cz, Britannica