Zakázané formace: Během komunistického režimu nesměly veřejně hrát kapely jako The Plastic People of the Universe či Pražský výběr.

Pokud se věnujete hudbě, představte si, že vám ji někdo zakáže třeba kvůli problematickému textu. Zní to absurdně, ale přesně tohle zažívaly desítky českých kapel během komunismu. Některé skončily v undergroundu, jiné se rozpadly a další bojovaly roky jen za to, aby mohly vystupovat. 

Undergroundová scéna: Když se hudba schovala před světem

Sedmdesátky a osmdesátky byly pro českou hudbu pořádně kruté. Komunisté měli jasno v tom, jaká kultura se jim líbí. Rock, punk nebo experimentální hudba do jejich představ prostě nezapadly. Tak vznikla skrytá scéna, kde se muzikanti i fanoušci scházeli na tajných koncertech.

The Plastic People of the Universe se stali ikonou té doby. Kapela kolem Milana Hlavsy hrála od konce šedesátých, ale už v roce 1970 dostala stopku. Oficiálně kvůli nepřijatelnému vzhledu a dekadentnímu projevu. Ve skutečnosti režimu vadilo, že si kapela dělala, co chtěla, a nebrala ohled na to, co je politicky správné.

Pražský výběr Michala Kocába dopadl podobně. Jejich anglické texty a rockový sound se úřadům nelíbily už od půlky sedmdesátých. Kocáb musel odejít do Německa, kde pokračoval v muzice. Domů se dostal až po revoluci.

Tyto kapely hrály na chalupách, v bytech nebo na soukromých akcích. O koncertech se dozvěděli jen zasvěcení. Bylo to nebezpečné – mohli vás vyhodit ze školy, přijít o práci nebo skončit ve vězení.

Kdo všechno nesměl na pódium?

Seznam zakázaných byl nekonečný. DG 307 Jaroslava Hutky kombinovala folk s texty, které říkaly pravdu o tehdejší společnosti. Hutka musel emigrovat do Holandska, odkud pašoval alba zpátky domů.

Umělá hmota patřila k průkopníkům české new wave. Jejich neobvyklý styl a experimentování byly režimu solí v očích. Podobně Support Lesbiens nebo Garáž mohli hrát jen v undergroundu.

Psí vojáci Filipa Topola byli ještě radikálnější. Jejich drsný punk a provokativní texty byly pro normalizační Československo jako červený hadr na býka. Topol si kvůli muzice odseděl několik měsíců ve vězení.

Co je zajímavé – zákaz se netýkal jen rocku. I klidní folkový písničkáři jako Jaroslav Hutka nebo Svatopluk Karásek se dostali na černou listinu. Jejich texty byly prostě moc přímé a kritické.

Život v podzemí

Underground nebyl jen hudba – byl to způsob života. Lidé si vytvořili vlastní svět s jinými hodnotami než měl režim. Koncerty probíhaly doma u někoho – na chalupách, v panelákových bytech, někdy v kostelech nebo prázdných budovách.

Organizátoři museli být opatrní jako šelmy. Informace o koncertech se šířily jen mezi ověřenými lidmi. Estébáci měli všude svoje udavače a pravidelně pořádali razie. Spousta koncertů skončila tak, že přijela policie a všem kontrolovala doklady.

Nahrávání bylo ilegální a probíhalo na prastarých zařízeních. Kazety se kopírovaly ručně a putovaly od člověka k člověku. Kvalita byla příšerná, ale na obsahu záleželo. Tyto domácí nahrávky byly pro celou generaci poklad.

Underground měl svoje básníky, malíře i filozofy. Byla to kompletní alternativní kultura, která odmítala dělat kompromisy s režimem. Spousta lidí z téhle scény pak hrála důležitou roli při pádu komunismu.

Legendy hrají pořád

Po sametové revoluci se všechno změnilo. Hodně kapel se dalo zase dohromady a některé hrají dodnes.

The Plastic People of the Universe se po osmadevadesátém vrátili. Hlavsa sice zemřel v roce 2001, ale kapela pokračuje s novými členy. Ovlivnili úplně celou českou kulturu – inspirovali nejen hudebníky, ale i básníky a malíře.

Pražský výběr po revoluci přímo explodoval a patří dodnes mezi nejoblíbenější české kapely. Michal Kocáb se stal dokonce politikem a ministrem, ale k muzice se pořád vrací. Kapela občas zahraje reunion koncerty a lidi to vždycky nadchne.

DG 307 obnovil činnost po Hutkově návratu z emigrace. Jaroslav Hutka je pořád aktivní písničkář a pravidelně koncertuje. Jeho texty už nejsou tak politické, ale poetická síla zůstala.

Umělá hmota se rozpadla už v osmdesátých, ale jejich vliv na českou new wave byl obrovský. Někteří bývalí členové pokračují v jiných projektech.

Underground sedmdesátých a osmdesátých nebyl jen o muzice. Byl to odpor proti totalitě a důkaz, že svobodu myšlení nejde úplně zabít. Tyto kapely ukázaly, že i v nejtěžších dobách může vznikat opravdová kultura. A jejich odkaz inspiruje mladé muzikanty pořád.

Zdroje: iDnes, cesky.radio.cz