Za socialismu šlo o delikatesu, po které se jen zaprášilo. Dnes by ji děti s despektem odmítly.

Rohlík namazaný paštikou a posypaný cibulí, veka s pomazánkovým máslem nebo obyčejný chléb ve vajíčku. V osmdesátých letech mizely tyhle věci ze stolu během pár minut. Dnes? Část dětí nad nimi jen pokrčí rameny.

Za socialismu byl výběr surovin omezený, a to dost. Regály nenabízely desítky variant, spíš naopak. Exotické potraviny byly svátkem, pokud se vůbec objevily. A přesto – nebo možná právě proto – vznikla jídla, na která dnešní čtyřicátníci vzpomínají s až podezřelým nadšením.

Typickým příkladem je chléb ve vajíčku. Vejce, trochu mléka, špetka soli, starší krajíc chleba namočit a šup s ním na pánev. Nic složitého. Levné, rychlé, zasytí to. Někteří rodiče ho dnes dětem chystají, ale moc úspěchu nemají. Konkurence je velká – sladké cereálie, toasty na všechny způsoby nebo barevné kaše, které vypadají líp než chutnají.

Proč tehdy chutnalo víc než dnes

Podle historiků gastronomie hrála roli hlavně dostupnost surovin. Když je výběr úzký, vážíte si i obyčejného jídla. Server iDnes.cz už dříve upozornil, že spotřeba masa sice v osmdesátých letech rostla, jenže skladba jídelníčku zůstávala docela jednotvárná. A právě ta jednoduchost mohla být důvodem, proč si lidé víc užívali i prosté pokrmy.

Hodně se vařilo doma. Pomazánky z tvarohu, sekaná, šunkofleky – žádná výjimka, ale běžná věc. Polotovary existovaly, ale nebylo jich tolik jako dnes. Český statistický úřad uvádí, že po roce 1990 spotřeba hotových jídel několikanásobně vzrostla, což změnilo i to, co od jídla čekáme. Děti si zvykly na výraznější chutě a pestrost, někdy až překombinovanou.

S tím vším se proměnila i očekávání nejmladší generace. To, co dřív působilo jako malý svátek, dnes zapadne mezi desítkami jiných možností.

Jednoduchost versus dnešní nadbytek

Veka s paštikou a kyselou okurkou bývala svačina číslo jedna. Bílé pečivo, masová pomazánka, nic víc. Levné a dostupné. Dnes rodiče častěji sáhnou po mozzarelle, avokádu nebo třeba hummusu – surovinách, které byly před rokem 1989 prakticky nedosažitelné.

Globalizace otevřela trh a přinesla obrovský výběr. To je bez debat pozitivní. Jenže spolu s tím se mění i chuťové preference. Podle Státního zdravotního ústavu se vztah ke sladké a slané chuti vytváří už v raném dětství. Když dítě vyrůstá na ochucených jogurtech a sladkých cereáliích, chleba s máslem mu prostě připadá obyčejný, skoro nudný.

Proměnil se také rytmus dne. Dřív se večeřelo u jednoho stolu, víceméně pravidelně. Dnes se jí mezi kroužky, úkoly a cestou z práce. Rychle, bez většího zastavení. A jednoduchá jídla, která si žádají chvíli klidu, z jídelníčku pomalu mizí, i když by tam klidně mohla zůstat.

Nostalgie zkresluje vzpomínky

Psychologové mluví o takzvaném růžovém vzpomínání. Minulost máme tendenci vidět hezčí, než ve skutečnosti byla. U jídla to platí dvojnásob – chutě jsou pevně spojené s emocemi a dětstvím. Když si dnes připravíte chléb ve vajíčku, nejde jen o směs vajec a chleba, ale i o obraz kuchyně u babičky a vůni, která se linula bytem.

To ale neznamená, že tehdejší jídelníček byl ideální. Podle historických dat byla spotřeba zeleniny nižší než dnes a živočišných tuků se používalo víc, než by výživáři doporučili. Moderní stravování přineslo větší důraz na pestrost i čerstvé suroviny, a to je dobře.

Přesto stojí za to některé staré recepty zkusit znovu. Ne kvůli sentimentu, spíš kvůli jednoduchosti a ceně. Chléb ve vajíčku z kvalitního kváskového chleba, připravený s menším množstvím tuku, může být úplně normální večeře. Domácí pomazánky bez zbytečných aditiv zase vyjdou levněji než balené svačiny z obchodu.

Možná děti nejdřív ohrnou nos, to se stává. Když jim ale dáte čas a vysvětlíte, co vlastně jedí a proč, často změní názor. Chuť se učí, není to dané jednou provždy. A někdy stačí opravdu málo, aby se z obyčejného chleba s máslem stala malá rodinná tradice.

Zdroje: czso.cz, idnes.cz, szu.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov