Vláda chystá nové finanční plány. Senioři se mohou brzy dočkat zásadních změn, které mohou zcela proměnit současný systém.

Do důchodového systému se znovu sahá. Kabinet chystá úpravy, které mohou přepsat pravidla pro výpočet penzí, věk odchodu do důchodu i samotnou valorizaci. Podle části ekonomů půjde o největší zásah za několik dekád – a lidí kolem čtyřiceti se to může dotknout dřív, než si dnes připouštějí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí už dříve představilo obrysy změn, které mají reagovat na rychlé stárnutí populace. Český statistický úřad odhaduje, že kolem roku 2050 bude více než třetina obyvatel starší 65 let. Jinými slovy, na jednoho důchodce připadne méně pracujících než dnes, a to citelně méně. Tlak na rozpočet je zřejmý, i když se o něm mluví různě hlasitě.

Průběžný systém je postaven jednoduše – ti, kdo pracují, odvádějí pojistné a z něj se vyplácejí současné penze. Jakmile ale ubývá plátců a přibývá příjemců, začíná se účet propadat do mínusu. Ministerstvo financí už několikrát připustilo, že bez úprav by schodek důchodového účtu mohl během pár let narůst do stovek miliard ročně. A to je částka, kterou stát jen těžko dlouhodobě unese.

Posun věku odchodu do důchodu a nové výpočty

Ve hře je i další posun hranice odchodu do důchodu nad 65 let. Argument vlády zní poměrně přímočaře – lidé se dožívají vyššího věku než dřív. Data ČSÚ ukazují, že za posledních třicet let se průměrná délka života prodloužila o víc než šest let. Pokud se tedy prodlužuje aktivní část života, má se podle kabinetu promítnout i do důchodového věku, i když to mnozí slyší neradi.

Mluví se také o úpravě samotného výpočtu penze. Větší důraz má být kladen na zásluhovost, tedy aby výše důchodu víc odpovídala tomu, kolik člověk skutečně odvedl. Dnešní model poměrně výrazně přerozděluje ve prospěch nízkopříjmových skupin. Sociální rozměr je zřejmý, jenže kritici namítají, že to může oslabovat motivaci k vyšším odvodům – a tím pádem i k vyšším příjmům.

Valorizace pod lupou a tlak na státní rozpočet

Silné reakce vyvolává i téma valorizací, tedy pravidelného navyšování důchodů. Zákon dnes říká, že se penze upravují podle růstu cen a části růstu reálných mezd. V období vysoké inflace však mimořádné valorizace znamenaly pro rozpočet obrovskou zátěž. Nejvyšší kontrolní úřad upozornil, že právě výdaje na důchody patří mezi nejrychleji rostoucí položky státní kasy.

Proto se zvažuje změna valorizačního mechanismu. Cílem má být předvídatelnější systém, méně náchylný na krátkodobé cenové výkyvy. Ekonomové z IDEA při CERGE‑EI dlouhodobě upozorňují, že pokud se parametry neupraví, mandatorní výdaje porostou rychleji než příjmy státu. A mandatorní výdaje, to jsou ty, které stát musí vyplatit ze zákona – typicky právě důchody nebo sociální dávky.

Debata se vede také o zavedení minimálního důchodu. Někteří politici prosazují pevně stanovenou hranici, pod kterou by penze nesměla klesnout. Na první pohled to zní jednoduše, jenže odborníci varují, že bez jasného financování by takový krok mohl dál prohlubovat strukturální deficit. Tedy dlouhodobý nesoulad mezi příjmy a výdaji, který se sám od sebe nespraví.

Co to znamená pro čtyřicátníky a padesátníky

Lidé ve věku mezi třiceti a padesáti lety stojí před otázkou, kterou dříve tolik neřešili. Spoléhat hlavně na stát, nebo si vytvářet vlastní rezervu? Česká národní banka opakovaně upozorňuje, že finanční úspory domácností na stáří – mimo nemovitosti – nejsou vysoké. Doplňkové penzijní spoření sice využívá zhruba polovina pracujících, průměrná měsíční úložka je ale spíš nízká, než aby zajistila výraznější jistotu.

Finanční poradci proto mluví o kombinaci nástrojů. Státní pilíř, doplňkové spoření a k tomu dlouhodobé investice. Čím dřív člověk začne, tím lépe; složené úročení funguje hlavně v čase, a ten se dohnat nedá. Není to žádná magie, spíš trpělivost.

Plánované změny mohou působit razantně. Ve skutečnosti ale vycházejí z čísel, která nejsou nová. Méně narozených dětí, vyšší věk dožití – jednoduchá rovnice, i když politicky citlivá. Otázka je, jak rychle a v jaké podobě se reforma prosadí, aby nenesla nepřiměřenou zátěž jen jedna generace.

Pro dnešní čtyřicátníky z toho plyne poměrně prostá věc. Nepředpokládat, že pravidla zůstanou stejná dalších dvacet let. Kdo si spočítá rezervy, projde možnosti spoření a bude sledovat legislativu, má výhodu. Důchod už není vzdálená teorie – je to finanční plán, který je potřeba řešit dřív, než bude pozdě.

Zdroje: mzcr.cz, mfcr.cz, czso.cz, nku.cz, idea.cerge-ei.cz