Víte, které vozidlo první projede touto křižovatkou? V obci je všude na očích. Dávejte pozor na přednost zprava.

Každý řidič alespoň jednou za jízdu vjede na křižovatku, kde musí sledovat značení a provoz. Křižovatky, které zná, projíždí intuitivně a po paměti, kritická situace ale může nastat na místech, která nezná. A stačí trocha nepozornosti a chaosu a neštěstí v podobě nehody je na světě.

Pravidla pro provoz na pozemních komunikacích vycházejí ze zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Značky upravující přednost v jízdě mají stejný význam všude po světě, a tak je teoreticky nemožné vjet na křižovatku, ve které se nevyznáme. Ve skutečnosti se to ale stává poměrně často a do nesnází nás dokáží dostat i křižovatky, které se na první pohled jeví naprosto přehledné. Tehdy se však teprve ukáže, kdo z řidičů pravidla opravdu zná (a respektuje) a kdo se jimi řídí pouze ze zvyku, aniž by nad nimi hlouběji přemýšlel.

Které auto projede křižovatkou jako první?

Do které skupiny řidičů patříte vy, si můžete vyzkoušet při řešení následné dopravní situace. Na obrázku níže vidíte křižovatku, na jakou narazíte snad v každé obci. Z každé strany křižovatky přijíždějí auta, červené, hnědé, modré, žluté a bílé, které se chystá odbočit vlevo. V jakém pořadí auta křižovatku opustí? A které projede jako první?

Pravidla přednosti určují v této křižovatce značky označující vedlejší a hlavní silnici. Po hlavní přijíždí žluté a hnědé auto, které v jízdě dále pokračuje rovně. Obě auta mají přednost před ostatními auty a zároveň hnědé auto jedoucí po hlavní křižuje svým směrem žluté auto, které má také právo přednosti v jízdě.

Hlavní a vedlejší a přednost zprava

Bílé, modré a červené auto přijíždějí z vedlejší ulice, tato tři auta tedy dávají přednost žlutému a hnědému. Tato auta však do křižovatky nemohou vjet obě naráz, aby se vyhla kolizi, jedno z nich musí dát přednost druhému. Jak se auta vyhnout? Přednost v tomto případě upravuje zákon o silničním provozu, který říká: „Nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1 (přednost daná dopravními značkami, pozn. autora), musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějících zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.“

Kdo projede první?

Tomuto pravidlu se lidově říká pravidlo pravé ruky, podle kterého jako první křižovatkou projede žluté auto, protože přijíždí na hlavní a po jeho pravé straně auto s právem přednosti nepřijíždí. V pořadí druhý projede křižovatkou řidič hnědého auta a po něm podle téže právní úpravy křižovatku opustí zbylá tři auta.

Kdo projede jako poslední?

Na křižovatce tak zůstávají už jen červené, modré a bílé auto. I ta však musí řešit, kdo přijíždí zprava a kdo z nich tedy má přednost projet křižovatkou. Přestože si řidič bílého auta přijíždějící z vedlejší ulice odvážně najel do křižovatky a chystá se odbočit, po jeho pravé straně z vedlejší ulice stojí červené auto, které tedy má mít podle výše popsaného pravidla přednost. Červené auto tedy projede křižovatkou v pořadí třetí. Pak už mají modré a bílé auto volno a mohou jet svými směry v pořadí, v jakém na křižovatku přijela.

Znovu a bez značek

Co ale když vám tuhle křižovatku ukážeme znovu, tentokrát ovšem bez značek upravujících právo přednosti v jízdě? Za normálních okolností stačí připomenout přednost zprava, která na této křižovatce beze zbytku platí. Kdyby přijela na křižovatku na obrázku jen tři auta, jako první by odjelo to, které po své pravé straně žádné auto nemá.

Když se ale sejdou na křižovatce auta z každé strany, mají podle pravidla pravé ruky všichni stejné právo přednosti v jízdě – a stejně tak i povinnost dát přednost v jízdě autu po pravé straně. Jak tedy takovou šlamastyku vyřešit?

O pořadí tu rozhoduje schopnost domluvit se

V tomhle případě se uplatní pravidlo, které dobře funguje v Americe. Některé tamní křižovatky jsou opatřené značkou STOP ze všech stran a jako první do křižovatky vjede ten, kdo k ní jako první přijel. Kdo si není jistý, tomu ostatní účastníci rádi poradí, a to jinak než rukou na klaksonu. Stačí navázat oční kontakt a počkat na pokyn, třeba mávnutí nebo pokynutí rukou.

Ať už křižovatka vypadá jakkoli složitě a ať už ostatní řidiče zmate sebevíc, kromě pravidel ze zákona platí na silnicích ještě jedno pravidlo, a tím je ohleduplnost. Spolu se schopností předvídat a vnímat provoz včetně chodců blížících se k přechodu je to nejspolehlivější cesta, jak se vyhnout nehodě.

Zdroje: Zákon o provozu na pozemních komunikacích