V zaměstnání mi nabídli školení s kolegy, kteří byli o dvacet let mladší. Cítila jsem se nesvůj, dokud mi jeden z nich nevložil do řeči jednoduchou otázku.

V pracovních týmech se dnes běžně potkávají lidé, kteří začínali kariéru ještě v době bez chytrých telefonů, s těmi, kteří nastoupili hned po vysoké škole. Zpravidla to nevadí, ale někdy se rozdíly projeví v situacích, které by člověk ani nečekal. Právě tak to popsala žena, která byla po letech praxe poslána na školení společně s kolegy sotva pár měsíců v práci. Zatímco oni působili úplně v klidu, ona měla pocit, že do takové skupiny nepatří.

Podniky přitom už nějakou dobu sází na to, že smíšené skupiny fungují lépe než školení rozdělená podle věku. Personální oddělení se odkazují na zkušenosti větších firem i na data z evropských statistik, které ukazují, že vzdělávání napříč generacemi má dobrý vliv na týmovou spolupráci. Počet lidí nad čtyřicet, kteří se pravidelně účastní firemních kurzů, navíc podle Eurostatu dlouhodobě roste.

Přesto se u starších zaměstnanců často objevuje obava, že nebudou stačit tempu nebo že budou působit nepatřičně. Stejně tak to vnímala i zmíněná žena, jejíž popis se rozšířil po pracovních fórech. V učebně plné nováčků si připadala neviditelná a zbytečná – až do chvíle, kdy přišla situace, která ji samotnou překvapila.

Okamžik, který změnil atmosféru

Během krátké pauzy ji oslovil jeden z nejmladších účastníků a zeptal se, jak se dříve zvládala práce bez dnešních online nástrojů. Působilo to upřímně, nikoli jako naučená fráze. A právě to podle ní prolomilo první rozpaky. Uvědomila si, že pro řadu mladších kolegů nejsou její zkušenosti samozřejmé, ale naopak zajímavé.

Psycholožka Klára Šedivá z Masarykovy univerzity v několika rozhovorech připomíná, že lidé často nevěří, že jejich praxe může mít hodnotu i pro někoho výrazně mladšího. Teprve když o ni někdo projeví zájem, začnou si uvědomovat její význam. Podobné momenty podle odborníků pomáhají stírat pocit generační propasti.

Výzkumy citované v odborných periodicích, například v Harvard Business Review, naznačují, že sdílení praxe mezi generacemi posiluje sebevědomí starších a zároveň se díky tomu mladší učí rychleji. Přesto v českém prostředí mnoho lidí raději mlčí – obávají se, že budou působit staromódně nebo zbytečně pomalu.

Proč je smíšené školení prospěšné

Zkušení personalisté ale upozorňují, že rozdílné generace si mohou být v řadě věcí oporou. Když se potká někdo, kdo si odpracoval několik dekád, s kolegou čerstvě po škole, vzniká dynamická kombinace. Starší zaměstnanci často dodají širší kontext a nadhled, zatímco mladší přinášejí rychlost, technickou jistotu a povědomí o aktuálních trendech.

Žena, která svůj zážitek popsala, nakonec přiznala, že školení pro ni bylo mnohem přínosnější, než čekala. Uvědomila si, že mladší kolegové nehledají soupeře, ale partnera, ke kterému se mohou v případě nejistoty obrátit. A že věk nemusí být překážka, ale naopak něco, co do týmu vnese stabilitu.

Lidé, kteří se ocitnou v podobné situaci, možná zjistí, že obavy z dojmu či tempa jsou často zbytečné. Školení není zkouška ani soutěž. Je to prostor, kde se mohou potkat různé pohledy na práci – a někdy právě taková výměna přinese víc než nejnovější aplikace nebo technologické řešení.

Zdroje: eurostat.eu, nature.com, muni.cz, denikn.cz, idnes.cz