V českých ložnicích nabírá na popularitě trend, který vypadá skvěle na fotografiích, ale ve skutečnosti snižuje pohodlí.

Minimalistické ložnice zaplavily sociální sítě i katalogy nábytku. Nízké postele bez čela, neutrální tóny a dokonale naaranžované přehozy působí klidně a luxusně. Jenže stále více lidí zjišťuje, že to, co vypadá dobře na fotce, nemusí být příjemné při každodenním používání.

Prodejci nábytku potvrzují rostoucí zájem o nízké postele typu platform bed nebo o japonské futony položené téměř na zemi. Estetika vychází z jednoduchosti a vzdušnosti prostoru. Ložnice má působit jako hotelový pokoj z designového magazínu. Problém nastává ve chvíli, kdy se design dostane do konfliktu s ergonomií, tedy s přizpůsobením vybavení lidskému tělu.

Fyzioterapeuti upozorňují, že výška postele hraje zásadní roli hlavně po třicítce, kdy už tělo nereaguje tak pružně jako dřív. Pokud je lůžko příliš nízko, člověk při vstávání přetěžuje kolena a bedra. Z běžného pohybu se stává každodenní dřep.

Nízká postel není pro každého

Optimální výška postele by se podle odborníků měla pohybovat zhruba v úrovni kolen, obvykle mezi 45 až 60 centimetry včetně matrace. Takovou hodnotu doporučují i německé ergonomické studie citované v odborném tisku zaměřeném na zdravé bydlení. U nízkých designových rámů se však často dostanete sotva na 30 centimetrů.

Rozdíl se může zdát zanedbatelný, ale při každodenním vstávání je znát. Zvlášť u lidí, kteří tráví hodně času sezením v kanceláři nebo trpí bolestmi zad. Bederní páteř musí při vstávání z nízké postele vyvinout větší sílu.

Když se to opakuje den co den, svaly i klouby to pocítí. A někdy víc, než by člověk čekal. Minimalistické ložnice navíc často úplně vynechávají čelo postele. Na fotkách to vypadá čistě, skoro až vzdušně, jenže večer při čtení najednou není o co se pořádně opřít.

Minimalismus versus komfort

Místo pevné opory tak končí za zády hromada polštářů. Ty se sesouvají, kroutí, a po pár minutách stejně hledáte jinou polohu. National Sleep Foundation už delší dobu upozorňuje, že na kvalitě spánku se nepodílí jen jeho délka, ale i to, v jakém prostředí usínáme. Když záda nemají stabilní oporu, napětí v šíji a bedrech nezmizí jen tak samo.

Kapitolou samou pro sebe jsou dekorativní polštářky a těžké přehozy. Přes den paráda, večer práce navíc. Skládat, rovnat, ráno zase naaranžovat – a pořád dokola. V textiliích se navíc drží prach a roztoči, což alergologové připomínají opakovaně. Ložnice by měla být spíš jednoduchá, snadno udržovatelná. Méně věcí, méně starostí.

• méně textilií znamená méně prachu
• pevné čelo dává zádům jistější oporu
• výška postele může ušetřit kolena i kyčle

Estetika ano, ale s rozumem

Minimalismus sám o sobě problém není. Potíž nastává ve chvíli, kdy se všechno podřídí jen vzhledu a na tělo se tak trochu zapomene. Líbí se vám nízký rám? Možná stačí zvolit vyšší matraci nebo bytelnější rošt, který pár centimetrů přidá. Někdy pomůže i dodatečně připevněný čalouněný panel na zeď, není to nic složitého.

Roli hraje i teplota v místnosti a samotná matrace. V ložnici by mělo být spíš chladněji, kolem 18 až 20 stupňů, i když ne každému je to příjemné. Tvrdší varianta nemusí automaticky znamenat zdravější záda – důležitější je, aby páteř zůstala v přirozené křivce a nikam se nepropadala. Každý spí trochu jinak, na boku, na zádech… a podle toho je dobré vybírat.

Zkuste jednoduchou věc. Sednout si, lehnout, znovu vstát. Opřít se, jako když si večer čtete knihu. Pokud se ozvou kolena nebo bedra už po chvíli, něco není v pořádku. Hezká fotka na sociálních sítích vám pohodlí nenahradí, to prostě ne. Ložnice má sloužit odpočinku — ne být jen kulisou.

Zdroje: sleepfoundation.org, zdravotedleni.cz, idnes.cz, healthline.com