V českých domácnostech opouštějí jednu „inteligentní“ pomůcku. Lidé si uvědomili, že je spíše ruší.

Ještě před několika lety byly chytré reproduktory a hlasoví asistenti symbolem moderní domácnosti. Prodávaly se po tisících a kdo je neměl, jako by zaostával. Dnes ale v řadě českých bytů končí zapomenuté na poličce nebo rovnou v šuplíku. Prvotní nadšení z ovládání světel hlasem a pouštění hudby bez doteku vystřídal pocit, že to celé je tak trochu zbytečné.

Data ze Statista ukazují, že po covidovém boomu přišlo citelné zpomalení prodejů napříč Evropou, někde dokonce pokles. Podobně mluví i čeští prodejci elektroniky – trh je nasycený a další vlna už nepřišla. Lidé si zařízení koupili, vyzkoušeli… a po pár měsících ho používají jen občas, někdy vůbec.

Neznamená to, že by technologie selhala. Naopak, asistenti dnes reagují přesněji než dřív, poradí si i s češtinou a umí propojit kde co. Jenže se začalo víc řešit, jestli to opravdu stojí za to. Jestli pohodlí vyváží drobné každodenní komplikace, které s tím přichází.

Od nadšení k vystřízlivění

Když firmy uváděly první modely, slibovaly malou revoluci. Řeknete větu a rozsvítí se, spustí hudba, nastaví budík. V reklamě to fungovalo hladce. Doma už to tak bezchybné nebývá – potřebujete stabilní internet, aktualizace, propojit aplikace, občas něco znovu nastavovat. A to lidi unaví.

Podle výzkumů Pew Research Center část uživatelů dlouhodobě řeší otázku soukromí. Mikrofon, který čeká na aktivační slovo, v někom prostě budí nedůvěru. I když výrobci tvrdí, že zařízení nahrává až po vyslovení povelu, ten pocit, že „něco“ poslouchá, zůstává. A doma chce mít člověk klid.

Technologické firmy sice opakují, že záznam se spustí až po klíčovém slově. Jenže důvěra se nebuduje prohlášením v podmínkách užívání. Pocit kontroly nad vlastním prostorem je pro spoustu lidí zásadní, možná víc než pohodlí.

Psychologové mluví o takzvané technologické únavě. Jde o stav, kdy už máme digitálních podnětů plné zuby a reagujeme podrážděně. Chytrý reproduktor, který se aktivuje omylem nebo špatně pochopí příkaz, pak nepůsobí jako pomocník, spíš jako vetřelec v obýváku.

Soukromí a každodenní realita

Na rizika spojená s ochranou dat upozorňoval i český dTest. Uživatelé by si měli projít nastavení, zkontrolovat co se ukládá a kam. Hlasové příkazy mohou končit na serverech provozovatele služby, což někomu nevadí, jiný přes to nejede vlak.

V běžném provozu navíc vychází najevo drobná nepohodlí. Když stojíte přímo u vypínače, je rychlejší ho zmáčknout než vyslovit povel – obzvlášť když vás asistent napoprvé nepochopí. Hlas dává větší smysl u lidí s omezenou pohyblivostí nebo v rozsáhlejších instalacích kde se ovládají desítky prvků najednou.

Pro typickou rodinu, která chtěla hlavně hudbu a občas informaci o počasí, se z reproduktoru stal další přístroj. Budík? Ten má mobil. Rádio taky. A telefon je většinou po ruce, takže proč mluvit do krabičky.

Co bude dál s chytrou domácností

To ale neznamená, že by chytrá domácnost končila jako celek. Spíš se mění důraz. Do popředí jde energetický management – řízení spotřeby elektřiny a tepla, chytré termostaty nebo systémy, které hlídají náklady. Tam je přínos vidět na faktuře, a to je pro lidi silný argument.

Hlasový asistent zůstává doplňkem. Někomu vyhovuje, jiný ho po čase vypne. Pokud ho doma máte, vyplatí se projít nastavení soukromí, omezit ukládání záznamů a nechat aktivní jen to, co skutečně používáte. Není nutné mít zapnuté všechno.

Možná jsme si jen prošli fází okouzlení novinkou. Teď přichází realita – praktičnost před efektem. Chytré technologie tu s námi budou dál, ale české domácnosti si víc vybírají. A další zařízení, které reaguje na každý zvuk v místnosti, už si domů nepustí jen proto, že je to zrovna trend.

Zdroje: statista.com, pewresearch.org, dtest.cz, idnes.cz