Tuhle druhořadou profesi dělali jen ti nejhorší a soudruzi se na ně dívali skrz prsty. Dnes jezdí v Mercedesech a berou sto tisíc

Když se dnes podíváte na pražské ulice, uvidíte řidiče taxi v naleštěných mercedesech, kteří si rozhodně mohou dovolit dovolenou u moře i nový mobil každý rok. Jenže ještě před pár desítkami let byla tahle profese na samém dně společenského žebříčku.

Za socialismu se na taxikáře dívalo skrz prsty – byli považováni za druhořadou pracovní sílu, často spojovanou s šedou ekonomikou a „kšeftařením“. Soudruzi je neadorovali, na rozdíl od dělníků-úderníků, a jejich pověst byla spíš pochybná než obdivovaná. Dnes je ale všechno jinak. Úspěšní taxikáři si vydělávají slušné částky, vlastní luxusní auta a mnozí z nich jsou podnikatelé, kteří zaměstnávají další řidiče. Co se stalo, že se z kdysi opovrhované profese stal lukrativní byznys?

Profese pod socialistickým drobnohledem

Za socialismu musel mít každý práci, jinak riskoval obvinění z příživnictví a problémy s policií. Taxikář ale nebylo povolání, po kterém by někdo toužil. Práce v taxislužbě byla často útočištěm pro ty, kdo neměli jinou možnost; ať už kvůli politickým důvodům, vyhazovu z „lepších“ míst nebo prostě proto, že nebyli ochotni podřídit se přísné pracovní morálce v továrnách. Taxikáři byli podezříváni z toho, že si bokem přivydělávají načerno, vozí lidi bez účtenky, nadsazují ceny a jsou součástí šedé ekonomiky. Přestože oficiálně měli taxikáři příjem podobný jako ostatní zaměstnanci, ve skutečnosti si mnozí přilepšovali právě tím, že vozili zákazníky načerno a brali peníze přímo do kapsy. To bylo komunistickým režimem odsuzováno a taxikáři byli často pod drobnohledem kontrolorů i policie.

Profese taxikáře neměla velkou prestiž ani po revoluci. V 90. letech se pověst taxikářů u veřejnosti nijak zvlášť nezlepšila, naopak, v Praze byli taxikáři často spojováni s podvody na turistech, nadsazováním cen a nepoctivým jednáním. Pražská taxislužba byla pověstná tím, že se jí turisté raději vyhýbali obloukem a místní volili raději MHD. Přesto už tehdy začali někteří podnikaví řidiči chápat, že v taxibyznysu je potenciál. Kdo byl spolehlivý, znalý města a uměl jednat s lidmi, mohl si přijít na slušné peníze.

Nová doba?

Zásadní zlom přišel až s nástupem moderních technologií a mobilních aplikací. Platformy jako Uber nebo Bolt přinesly do taxislužby nový vítr. Najednou už nestačilo jen znát zkratky Prahou. Důležitá byla ochota pracovat, slušné vystupování a schopnost rychle reagovat na poptávku. Zároveň se z profese taxikáře stal podnikatelský obor – řidiči si mohli pronajmout auto, připojit se k dispečinku, nebo dokonce vybudovat vlastní flotilu vozů a zaměstnávat další řidiče. Největší hráči dnes provozují desítky aut a mají příjmy, o kterých se dřívějším taxikářům ani nesnilo.

A kolik si dnes taxikář vydělá? Podle aktuálních statistik je průměrný příjem taxikáře v Česku kolem 35 000 Kč měsíčně, v Praze se běžně pohybuje mezi 40 a 50 tisíci. Nejšikovnější řidiči nebo majitelé menších flotil si ale přijdou i na 70–100 tisíc měsíčně, zvlášť pokud jezdí v noci, o víkendech nebo mají vlastní klientelu. A není výjimkou, že úspěšný taxikář jezdí v autech  prémiových značek – a to nejen díky leasingu, ale i díky tomu, že si na auto skutečně vydělal.

Taxík se stal v běžném životě standardem

Důvodem je nejen vysoká poptávka po mobilitě, ale také rozvoj turismu, služeb a firemních jízd. Zatímco v 80. letech byl taxík luxusem, dnes je běžnou součástí života ve městě. Lidé si objednávají taxi na letiště, z večírku, na obchodní schůzku i na nákupy. S rostoucí konkurencí a příchodem alternativních taxislužeb se navíc zlepšila kvalita služeb; zákazník si může vybrat řidiče, typ auta i cenu předem. To vše přispívá k tomu, že profese taxikáře už dávno není druhořadá.

Samozřejmě, že i dnes existují mezi taxikáři rozdíly. Stále se najdou ti, kteří se snaží obcházet pravidla, vozí zákazníky „načerno“ nebo nadsazují ceny. Kontroly České obchodní inspekce pravidelně odhalují porušení předpisů, zejména v Praze a turistických centrech. Na druhou stranu je ale stále víc těch, kteří berou svou práci vážně, investují do moderních aut, dbají na čistotu a ochotu, a budují si stálou klientelu.

Česky nepokecáte

Změnila se i skladba taxikářů. Zatímco dříve šlo převážně o Čechy, dnes je v Praze podle statistik až třetina řidičů cizinců, často z Ukrajiny, Uzbekistánu nebo Nigérie. To přináší nové výzvy, zejména jazykovou bariéru nebo neznalost místopisu, což vede k dalším požadavkům na regulaci a zpřísnění podmínek pro výkon profese. Přesto platí, že kdo je spolehlivý, orientuje se ve městě a umí jednat s lidmi, může si v taxislužbě vydělat velmi slušné peníze.

Z kdysi opovrhované profese, na kterou se soudruzi dívali skrz prsty, se tak stal lukrativní byznys. Taxikář už dávno není „ten nejhorší“, ale často podnikatel, který zaměstnává další lidi a má respekt. A to je proměna, kterou by si za socialismu dokázal představit jen málokdo.