Toto psí chování naznačuje stres, nikoli neposlušnost. Mnoho lidí ho zbytečně trestá.

Mnoho majitelů má stále tendenci přisuzovat některé projevy psů vzdoru nebo tvrdošíjnosti. Ve skutečnosti ale většina těchto situací souvisí s napětím, které pes nedokáže zvládnout. Když člověk pochopí, odkud takové chování pramení, může předejít konfliktům a psovi ulehčit.

Odborníci dnes věnují psí psychice mnohem víc pozornosti než dříve a upozorňují, že přibývá stresových reakcí souvisejících s moderním prostředím. Neustálý hluk, rychlé tempo ulic nebo velké množství lidí a pachů – to vše vytváří pro psy tlak, se kterým se musí nějak popasovat. Nápadné i nenápadné projevy si mnoho majitelů vyloží jako provokaci, i když pes pouze hledá způsob, jak se vyrovnat se situací.

Je dobré vědět, co se při stresu v těle odehrává. Pes, který najednou začne žvýkat předmět, vytí nebo jakoby “zapomene” poslechnout, nemusí zkoušet hranice. Stresové hormony znesnadňují soustředění a reakce bývají spíš instinktivní než zlobivé.

Signály, které často uniknou pozornosti

Některé projevy vypadají natolik nenápadně, že je člověk snadno přehlédne. Krátké olíznutí čenichu nebo jemné odvrácení hlavy bývá způsob, jak si pes dodává klid v situaci, která mu není příjemná. Běžně se objevují při setkání s neznámými psy nebo v přeplněných ordinacích, kde se na něj valí mnoho podnětů.

Velmi časté je i intenzivní očichávání země. Může působit jako ignorování povelu, ale ve skutečnosti jde většinou o snahu odvést pozornost od toho, co psa znervózňuje. Pozorovat lze podobné chování u rušných cest, v parcích s mnoha pachy nebo na místech s velkým pohybem lidí.

Za zmínku stojí také náhlé zívnutí. Norští odborníci dlouhodobě upozorňují, že zívání nemusí znamenat únavu. Často pomáhá uvolnit napětí a pes ho využívá ve chvíli, kdy na něj okolí působí příliš silně. Při tréninku tak může jít o tichý signál, že potřebuje pauzu.

Proč trest situaci nezlepšuje

Trestání psa ve stresu obvykle vede k opačnému výsledku, než majitel očekává. Tělo zůstává ještě nějakou dobu pod vlivem stresových hormonů a pes si nedokáže přesně spojit, za co je trestán. V tu chvíli reaguje hlavně instinktem – může ztuhnout, stáhnout se nebo se pokoušet uniknout.

Řešení bývá často prosté: zjednodušit situaci. Pes, který na procházce začne žvýkat vodítko, nemusí být neochotný. Může toho mít jednoduše dost. Lepší bývá zpomalit, na chvíli zastavit nebo přejít na klidnější místo. Trenéři doporučují i krátké snadné úkoly, které psovi pomohou znovu se soustředit.

Napětí se objevuje i doma. Pes, který ničí věci po odchodu majitele, často bojuje se separačním stresem. Odchod člověka v něm vyvolá nepříjemné napětí a vybíjí ho způsobem, který člověk vnímá jako problém. Na to dlouhodobě upozorňují nejen veterináři, ale také různé bytové domy, kde sousedé často hlásí vytí nebo škrábání. Pomáhá postupné učení samostatnosti, ne tresty nebo zavírání psa do malé místnosti.

Co si z toho vzít do praxe

Stres se v životě psa objeví, ale člověk může jeho dopad výrazně zmírnit. Vyplatí se sledovat opakující se situace, ve kterých pes ztrácí jistotu. Včasná reakce pomáhá předejít nedorozuměním i výbuchům napětí. Pokud se chování zhoršuje, je vhodné obrátit se na veterinárního behavioristu, který vyloučí i skryté zdravotní potíže, například bolest nebo zhoršený sluch.

Zkušenosti ukazují, že většině psů pomůže klidný člověk v jejich blízkosti a prostředí bez zbytečného hluku. Nepotřebují složité povely. Stačí pozorně vnímat drobné signály, dát psovi prostor a přijmout, že mnohé reakce nejsou vzdorem, ale snahou zvládnout tlak. Tak vzniká vztah, který stojí na porozumění, ne na trestech.

Zdroje: nmbu.no, sciencedirect.com, nature.com, ceskaveterina.cz