Toto jedlo konzumovali Husákovy děti téměř každou sobotu. Dnešní rodiče by z toho byli v šoku.

Rohlík namazaný paštikou, večer krupicová kaše a přes den oběd ve školní jídelně. Pro generaci takzvaných Husákových dětí to byl běžný režim. Dnes by nad takovým jídelníčkem leckterý rodič jen zvedl obočí.

Děti narozené v 70. letech vyrůstaly v úplně jiném potravinovém světě, než jaký známe dnes. Obchody měly omezený výběr, dovoz ze zahraničí byl spíš výjimkou. Banány? Ty se objevily hlavně před Vánoci a stály se na ně fronty. Jogurt měl jednu, maximálně dvě příchutě. A celozrnné pečivo působilo skoro exoticky.

Vařilo se z toho, co bylo. A co bylo levné. Podle pamětníků se některá jídla opakovala klidně dvakrát i třikrát týdně, nikdo se nad tím příliš nepozastavoval. Statistiky Českého statistického úřadu z 80. let ukazují, že masa se jedlo dost, jenže převládalo hlavně vepřové. Ovoce a zelenina byly hodně sezónní, v zimě zkrátka nebylo z čeho vybírat.

Strava byla sytá, kaloricky vydatná. O vyváženosti se ale moc mluvit nedá – i když tehdy tohle slovo skoro nikdo nepoužíval.

Rychlá jídla z nouze i zvyku

Když se řekne kuchyně 70. a 80. let, spoustě lidí naskočí krupicová kaše. Levná, hotová za pár minut a děti ji většinou snědly bez řečí. Někde bývala k večeři pravidelně, klidně dvakrát týdně. Podobně fungovaly buchtičky se šodó nebo nudle s mákem. Sladké večeře nikdo moc neřešil, hlavní bylo, že zasytí.

Specifickou kapitolou byly školní jídelny. V osmdesátých letech se v nich stravovala většina dětí – podle historických údajů přes 80 procent. Jídelníčky určovaly státní normy, které stanovily gramáže masa i příloh. Pestrost už byla věc druhá. Rajská, koprová omáčka nebo čočka na kyselo se vracely pořád dokola.

Paštika, gothaj a rohlík jako základ

Svačina do školy? Nejčastěji rohlík s paštikou, případně s měkkým salámem typu gothaj. Tyhle uzeniny měly vysoký obsah tuku i soli, což dnes potvrzují archivní normy. Některé měkké salámy tehdy podle Československé státní normy mohly obsahovat i víc než 40 procent tuku.

Rodiče to tak ale nevnímali. Potraviny byly pod dohledem státu a důvěra v jejich kvalitu byla samozřejmá. Navíc děti trávily spoustu času venku – hřiště, kroužky, cesta do školy pěšky. Energetický výdej byl vyšší než u dnešních dětí, které často sedí u obrazovek.

Polotovary existovaly, i když výběr byl úzký. Instantní polévka v sáčku nebo konzerva hrášku s mrkví dokázaly ušetřit čas, což se hodilo. Cereálie? V zásadě jeden druh kukuřičných lupínků a i ten nebyl na stole každý den.

Co říká dnešní pohled na výživu

Současní odborníci na výživu upozorňují hlavně na vysoký podíl jednoduchých cukrů a nasycených tuků. Státní zdravotní ústav doporučuje sladká jídla u dětí spíš výjimečně a naopak víc zeleniny, luštěnin a celozrnných výrobků. To je dnes takové minimum.

Nasycené tuky jsou ty, které při časté konzumaci zvyšují hladinu LDL cholesterolu. A ten souvisí s vyšším rizikem srdečně cévních onemocnění. V jídelníčku sedmdesátých a osmdesátých let přitom převažovaly – ať už z tučnějšího masa nebo uzenin.

Nostalgie versus realita

Mnozí na tehdejší jídla vzpomínají s úsměvem. Nejde jen o chuť, spíš o atmosféru domova a dobu, která je dávno pryč. Realita ale byla prostší: malý výběr a minimální důraz na prevenci civilizačních chorob. Obezita u dětí nebyla tak častá jako dnes, jenže velkou roli hrál pohyb – venku se trávily hodiny denně.

Dnešní rodiče řeší složení, původ surovin i množství přidaného cukru. Čtou etikety, hledají bio kvalitu a výrobky bez palmového tuku. V 70. letech se řešilo hlavně to, jestli bude maso a zda se podaří sehnat třeba pomeranče. Každá doba má jiné starosti.

Možná si z minulosti vzít něco přece jen můžeme. Třeba pravidelné společné večeře a domácí vaření. Samotné složení jídelníčku by dnes obstálo jen těžko. Krupicová kaše jednou za čas? Proč ne. Jako každodenní standard by ale u většiny rodičů asi neprošla, a to je fakt.

Zdroje: czso.cz, mzcr.cz, szu.cz, e15.cz