Testovali jsme cenově dostupné sýry z obchodů. Jeden z nich měl lepší chuť než produkty za dvojnásobnou cenu.

Levný sýr automaticky neznamená horší chuť. V redakci jsme proto vzali osm běžně dostupných eidamů 30 % ze supermarketů a porovnali je mezi sebou. Cenové rozpětí bylo poměrně široké – od 16 do 38 korun za 100 gramů – a výsledek? Překvapil i nás.

Potraviny zlevňují jen pomalu a většina lidí dnes víc sleduje akce i složení. Podle dat Českého statistického úřadu snědí Češi ročně přes 13 kilo sýra na osobu, takže nejde o zanedbatelnou položku. O to víc nás zajímalo, jestli má smysl si za značku připlácet, nebo je to spíš zvyk.

Vybrali jsme klasický eidam s 30 procenty tuku v sušině, tedy variantu, kterou má doma skoro každý. Hodnotili jsme chuť, vůni, konzistenci i údaje na obalu. Vzorky jsme koupili anonymně a ochutnávka proběhla naslepo – nikdo nevěděl, co má právě na talíři.

Co rozhodovalo o vítězi

Degustační skupinu tvořilo pět běžných spotřebitelů ve věku 32 až 48 let. Žádní profesionálové, prostě lidé, kteří si sýr dávají k večeři nebo na rohlík. Každý přidělil body od jedné do deseti.

Soustředili jsme se hlavně na tři věci: plnost chuti (u eidamu lehce nasládlou), pružnost plátku a dochuť. Právě ta často prozradí, jestli sýr zrál dostatečně dlouho. Podle informací Státní zemědělské a potravinářské inspekce musí mít eidam přesně daný obsah tuku i sušiny, rozdíly tedy obvykle vznikají jinde – typicky v délce zrání a kvalitě mléka. A to je znát.

Levný favorit překvapil plnou chutí

Nejlépe nakonec dopadl eidam privátní značky jednoho diskontu. Cena 17,90 korun za 100 gramů přitom patřila k nejnižším v testu. Degustující ocenili výraznější mléčné aroma a pevnou strukturu, která se nelámala ani nebyla gumová. Jeden z nich dokonce poznamenal, že působí vyzráleji než dražší konkurence.

Na opačném konci skončily dva sýry s cenou nad 35 korun za 100 gramů. Chuť byla spíš nevýrazná a konzistence místy až příliš měkká. U jednoho vzorku se objevila lehce nakyslá stopa – nic dramatického, ale u tohoto typu sýra to zamrzí.

Co se týče složení, zásadní rozdíly jsme nenašli. Všechny produkty obsahovaly mléko, mlékařské kultury, sůl a syřidlo. Rozdíl byl v informacích o zrání. Vítězný výrobek uváděl minimálně čtyři týdny, některé dražší značky dobu zrání nezmiňovaly vůbec. A to je škoda.

Co ukazují dlouhodobé testy

Organizace dTest se sýrům věnuje opakovaně a ve svých srovnáních už dříve uvedla, že cena často nevypovídá o chuti ani kvalitě. Rozdíly bývají spíš v detailech, které člověk pozná až když má produkty vedle sebe.

Nutriční hodnoty jsou u eidamu podobné. Přibližně 30 gramů tuku na 100 gramů sušiny a kolem 25 gramů bílkovin. Je to dobrý zdroj vápníku, zároveň ale obsahuje poměrně dost soli. A právě sůl byla u několika vzorků výraznější, než by bylo příjemné.

Jak vybrat dobrý sýr v obchodě

Cena je jen jeden z orientačních bodů. Při nákupu si všímejte i dalších znaků. Barva by měla být rovnoměrná, bez tmavších okrajů nebo skvrn. Povrch nesmí lepit ani být oschlý – to může znamenat horší skladování.

U balených plátků zkontrolujte množství tekutiny uvnitř obalu. Pokud jí je víc, může to signalizovat kratší zrání nebo kolísání teploty při přepravě.

• Čtěte složení. U přírodního sýra by neměly být škroby ani tavicí soli.
• Dejte přednost výrobcům, kteří uvádějí dobu zrání – je to dobré vodítko.
• Sýr vybírejte z chladicích boxů do 8 °C, vyšší teploty mu nesvědčí.

Náš test ukázal, že rozumná cena a dobrá chuť se nemusí vylučovat. Nejlevnější výrobek nebude vždy vítěz, to určitě ne. Ale automaticky sahat po tom nejdražším se také nevyplácí.

Při dnešních cenách může správná volba ušetřit i několik stovek korun měsíčně, aniž by utrpěla kvalita na talíři. Možná už při příštím nákupu zkusíte jinou značku – a rozdíl mezi sedmnácti a čtyřiceti korunami se rozplyne hned po prvním soustu.

Zdroje: czso.cz, szpi.gov.cz, dtest.cz, mlekarstvi.cz