Test levných jogurtů z obchodů přinesl nečekané výsledky. Dražší značky tentokrát výrazně propadly.

Že co je levné, bývá horší? U bílých jogurtů to teď úplně neplatí. Aktuální srovnání výrobků z běžných supermarketů ukázalo, že cenovka často klame. Některé privátní značky nechaly za sebou známé výrobce nejen v chuti, ale i ve složení a nutričních hodnotách. A rozdíly nebyly jen na papíře.

Do testu se dostaly klasické bílé jogurty bez příchuti, s obsahem tuku okolo tří procent – tedy ty, které mizí z regálů nejčastěji. Hodnotila se chuť, vůně i konzistence, zároveň obsah bílkovin, tuku, podíl sušiny a cena přepočtená na 100 gramů. Ukázalo se, že u některých dražších značek hraje větší roli značka na víčku než samotný obsah kelímku.

Podle Českého statistického úřadu sní každý Čech v průměru skoro 14 kilogramů jogurtů ročně. To už není zanedbatelné množství. I drobné rozdíly v kvalitě nebo složení se tak časem projeví – na výdajích i na jídelníčku celé rodiny.

Chuť rozhodovala víc než známé logo

Senzorické hodnocení přineslo možná největší překvapení. Degustátoři dali velmi slušné známky několika levným jogurtům z diskontů. Chválili plnou, lehce nakyslou chuť a pevnější strukturu bez viditelně oddělené syrovátky. U dvou známých značek naopak zazněla kritika – konzistence byla řidší a chuť méně výrazná, taková nijaká.

Velkou roli hraje takzvaná sušina, tedy množství pevných látek po odečtení vody. Čím vyšší podíl, tím hutnější a krémovější jogurt obvykle je. Některé levnější výrobky měly hodnoty srovnatelné s prémiovými, což by ještě před pár lety čekal málokdo.

Složení pod lupou: bílkoviny i tuk se liší

Laboratorní rozbor potvrdil, že nejde jen o subjektivní dojem z chuti. Důležitým ukazatelem je obsah bílkovin. Ty zasytí a pomáhají udržet svalovou hmotu, což ocení nejen sportovci. Za solidní standard se považuje alespoň 3,5 gramu bílkovin na 100 gramů výrobku. Některé levné jogurty tuto hranici překročily bez problémů, zatímco jeden dražší produkt se držel jen těsně nad ní.

Jogurt vzniká kvašením mléka pomocí kultur Lactobacillus bulgaricus a Streptococcus thermophilus. Ty přeměňují laktózu na kyselinu mléčnou, a právě ta stojí za typickou chutí. Zároveň může zlepšovat stravitelnost mléka. Všechny testované výrobky splnily zákonné minimum živých kultur, rozdíly se ale ukázaly v celkové nutriční vyváženosti.

U několika dražších značek odborníci upozornili i na o něco vyšší obsah tuku, než by zákazník čekal podle označení. Nejde o dramatické hodnoty, spíš desetiny gramů. Jenže při pravidelné konzumaci se i takové drobnosti nasčítají, zvlášť pokud si dáte jogurt téměř denně.

Cena a kvalita? Ne vždy jdou ruku v ruce

Cenové rozdíly byly výrazné. Nejlevnější kelímky vyšly téměř na polovinu ceny oproti prémiovým značkám. Přepočet na 100 gramů ukázal, že rodina kupující čtyři jogurty týdně může za rok ušetřit klidně několik tisíc korun – a přitom si chuťově ani nutričně nepohorší.

Podle dat společnosti Nielsen dlouhodobě roste podíl privátních značek u mléčných výrobků. Zákazníci už tolik nedají na reklamu, víc čtou složení a porovnávají tabulky s hodnotami. Je to vidět i v regálech.

Při výběru bílého jogurtu se vyplatí hlídat hlavně tři věci:

• obsah bílkovin (ideálně alespoň 3,5 g na 100 g),
• co nejjednodušší složení – mléko a jogurtové kultury, nic navíc,
• konzistenci, která napoví, kolik sušiny výrobek obsahuje.

Pokud je seznam ingrediencí u obyčejného bílého jogurtu podezřele dlouhý, něco není v pořádku. A naopak – stručné složení bývá dobrým znamením, i když to není stoprocentní pravidlo.

Celkový výsledek testu je vlastně docela prostý. Vyšší cena sama o sobě lepší kvalitu nezaručí. Někdy rozhoduje poctivá výroba a dobré suroviny, jindy spíš marketingový rozpočet. Stačí se v obchodě na chvíli zastavit, přečíst etiketu a nenechat se zmást obalem – rozdíl může být větší, než se zdá.

Zdroje: czso.cz, nielsen.com, dtest.cz, szpi.gov.cz