Tato částka příjmu vám zajišťuje lepší životní úroveň než většině obyvatel Evropy. Málo kdo má představu, jaká je její skutečná výška.

Kolik musíte brát, abyste si mohli říct, že jste na tom lépe než polovina Evropy? Možná čekáte miliony ročně nebo manažerské platy. Realita je mnohem střízlivější – a pro někoho i překvapivá.

Čísla dlouhodobě sleduje Eurostat i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Nejde přitom jen o samotnou výši mzdy. Důležité je, co si za ni v konkrétní zemi skutečně koupíte. Proto se příjmy přepočítávají na paritu kupní síly, tedy na srovnatelnou cenovou hladinu mezi státy.

Podle posledních dostupných dat se medián čistého ročního příjmu na osobu v EU pohybuje přibližně mezi 18 a 20 tisíci eur. V přepočtu zhruba 450 až 500 tisíc korun ročně čistého. Kdo je nad touto částkou, je nad polovinou obyvatel Unie. Jednoduché – alespoň na papíře.

Rozhoduje medián, ne průměr

Často se mluví o průměrné mzdě, jenže ta může klamat. Stačí malá skupina velmi vysokých příjmů a číslo vyletí nahoru. Medián funguje jinak. Ukazuje hodnotu člověka přesně uprostřed pomyslné řady – polovina lidí má víc, druhá méně.

V Česku se medián hrubé mzdy podle ČSÚ drží kolem 37 tisíc korun měsíčně. Čistá částka je samozřejmě nižší a liší se podle rodinné situace. Pokud se ale jednotlivec dostane na čistý příjem okolo 40 tisíc korun měsíčně, tedy asi 480 tisíc ročně, pohybuje se už nad evropským mediánem. A to si mnoho lidí vůbec neuvědomuje.

Parita kupní síly mění pořadí států

Srovnávat jen nominální částky nestačí. Tisíc eur nemá stejnou hodnotu v Německu a třeba v Bulharsku. Právě proto Eurostat pracuje s ukazatelem parity kupní síly, který zohledňuje ceny bydlení, potravin i služeb.

Po tomto přepočtu vychází, že obyvatel střední Evropy s čistým měsíčním příjmem kolem 1 800 eur už patří v rámci Unie spíše k nadprůměru. Na západě by šlo o běžný standard, na jihu či východě Evropy o znatelně vyšší životní úroveň. Záleží kde žijete.

Ekonomové z OECD navíc připomínají jednu podstatnou věc: pocit finanční jistoty netvoří jen výše výplaty. Důležitá je stabilita. Pravidelný příjem lehce nad mediánem může znamenat větší klid než vyšší, ale proměnlivý výdělek. Nejistota totiž umí rozpočet rozkolísat víc, než by se zdálo.

Kde se tedy láme hranice lepšího života

Když se data za celou Evropskou unii shrnou, jako orientační mez vychází čistý roční příjem kolem 25 tisíc eur na osobu. To je přibližně 620 tisíc korun. Kdo tuto částku dlouhodobě překračuje, pohybuje se zhruba v horních 40 procentech příjmového rozdělení. Není to elita, ale rozhodně ani průměr.

U rodin je situace složitější. Statistiky proto používají takzvanou ekvivalizaci příjmu. Dva dospělí a dvě děti nepotřebují čtyřnásobek příjmu jednotlivce – sdílejí náklady na bydlení, energie i část služeb. Přesto rozdíly mezi domácnostmi zůstávají výrazné.

Česká realita v evropském srovnání

Česko se podle Eurostatu drží lehce pod průměrem EU, rozdíl se ale v posledních letech postupně zmenšoval. Mzdy před pandemií rostly poměrně svižně a po ní také, i když inflace část nárůstu zase ukrojila.

Mnoho lidí však svůj relativní posun necítí. Srovnávají hlavně ceny bytů a domů, které vystřelily nahoru. Evropské tabulky jdou stranou, protože realita trhu s bydlením je pro rodinný rozpočet zásadní – a někdy až bolestivá.

Hranice „lepšího života“ tedy neleží v nedosažitelných částkách. U jednotlivce se pohybuje přibližně mezi 40 až 50 tisíci korun čistého měsíčně. U domácností pak rozhoduje kombinace příjmů, jistota zaměstnání a náklady na bydlení. A taky trochu štěstí.

Jedna věc je ale společná. Pokud jste nad evropským mediánem, máte v rámci kontinentu nadprůměrnou pozici. To samo o sobě ještě neznamená pohodlí. Skutečný rozdíl poznáte až ve chvíli, kdy po zaplacení všech pravidelných výdajů zůstane rezerva. Bez ní se totiž i relativně slušný příjem může rychle rozplynout, a to je realita, na kterou statistika nestačí.

Zdroje: ec.europa.eu, oecd.org, czso.cz, worldbank.org