Syn mi oznámil, že mě jednou umístí do domova pro seniory. Jeho vysvětlení mě šokovalo.

U společné večeře obvykle padnou drobnosti z celého dne, ale tuhle větu svého dvanáctiletého syna si budu pamatovat dlouho. Bez většího přemýšlení poznamenal, že mě „jednou dá do domova pro seniory“. V první chvíli jsem oněměla. Ne proto, že by mě chtěl ranit, ale protože se dotkl tématu, které se dospělým honí hlavou častěji, než by si přáli.

Když jsem se vzpamatovala, došlo mi, že děti někdy jen zopakují něco, co kolem sebe zaslechnou – útržek hovoru o prarodičích nebo o tom, jak náročná může být péče. Z těchto malých střípků si pak staví vlastní představu o stáří. A protože se o péči o seniory v rodinách i ve společnosti mluví stále víc, děti to vnímají mnohem intenzivněji, než si uvědomujeme.

Zeptala jsem se ho tedy, jak to přesně myslel. Čekala jsem spíš žertovnou poznámku, ale jeho odpověď mi ukázala, že dětské uvažování o stáří se často pohybuje úplně jinde, než kde stojíme my dospělí.

Jak děti přemýšlejí o stáří

Dětská psycholožka Eva Farkačová z Psychologického ústavu AV ČR upozorňuje, že děti používají silná slova bez vědomí toho, jak na dospělého působí. Nejčastěji jen napodobují, co slýchají doma. Pokud rodiče otevřeně mluví o tom, že je péče o starší členy rodiny někdy vyčerpává, dítě si to uloží a domyslí si zbytek. Uvažuje po svém – bez zkušeností, ale s velkou dávkou fantazie.

Když jsem syna požádala, aby svou větu vysvětlil, zaskočil mě. Řekl: „Mami, já chci, aby se o tebe starovali lidi, co tomu fakt rozumí. A já za tebou budu chodit každý den.“ Jeho dětské slovo „starovali“ mě dojalo víc, než jsem čekala. V jeho představě nešlo o to mě někam odsunout. Viděl v tom pocit bezpečí a péči odborníků.

Taková představa v lecčems odráží i dnešní společenský pohled. Podle Asociace poskytovatelů sociálních služeb je zkušený personál jedním z hlavních důvodů, proč rodiny zvažují profesionální zařízení. A pro děti, které kolem prarodičů vídají fyzioterapeuty nebo zdravotní sestry, jsou tito lidé často symbolem jistoty.

Tehdy mi došlo, jak moc se změnilo to, jak o stáří uvažujeme. Ještě před pár lety bylo umístění rodiče do zařízení považováno za selhání. Dnes odborníci z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy upozorňují, že propojení rodiny a profesionální péče dokáže výrazně zlepšit kvalitu života seniorů.

Co z dětských poznámek vyčíst

Dětská věta nemusí znamenat, že se dítě něčeho obává. Může jen naznačovat, že doma přišel čas otevřít téma, o kterém dospělí mlčí, protože je pro ně citlivé. Děti se ale snaží porozumět světu, a tam, kde mají málo informací, začnou si vše doplňovat samy. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví připomínají, že upřímné rozhovory o stáří snižují nejistotu celé rodiny.

Synova poznámka mě přiměla přemýšlet o tom, jak sama mluvím o péči o své rodiče. Často zmiňuji, že je náročná, ale už méně, že je to také čas plný blízkosti, humoru a starých rodinných historek. Když jsem mu to vysvětlila, jen kývl a s jistotou dodal, že chce být jednou „nejlepší návštěva v domově“. Dětsky jednoduché, ale překvapivě výstižné.

Odborníci už delší dobu říkají, že budoucnost péče nestojí v rozdělování rolí mezi rodinu a profesionály, ale v jejich spolupráci. Dětské poznámky tak nemusí vzbuzovat obavy. Často jsou jen přirozeným začátkem hovoru, který jsme dlouho odkládali.

Možná se nám téma stáří dotýká víc, než si připouštíme. A někdy právě děti ukážou, že stáří nemusí být těžkou kapitolou, ale obdobím, ve kterém si člověk může vybrat takovou podporu, která mu dodá jistotu i prostor pro rodinu.

Zdroje: czso.cz, respekt.cz, nudz.cz, apss.cz