Starou vázu po babičce chtěli mnozí vyhodit, avšak na aukcích vzbudila velký zájem.

Vypadala docela obyčejně. Stála roky v obýváku, zaprášená mezi knihami a suvenýry, a málokdo jí věnoval víc než letmý pohled. Dokonce padl návrh, že při úklidu půjde do kontejneru. Jenže když se letos objevila v aukční nabídce, zájem byl nečekaný a cena vyletěla několikanásobně nad původní odhad.

Šlo o lisované sklo z doby první republiky, pravděpodobně z okruhu sklárny Josefa Inwalda či Františka Halamy. Podobné kusy vznikaly sériově, v tisících exemplářů, a právě proto se dlouho braly jako tuctové zboží. Dnes je pohled jiný. Sběratelé i investoři začínají meziválečné sklo znovu objevovat a poptávka roste.

Statistiky aukční síně Dorotheum naznačují, že ceny českého uměleckého skla šly za poslední dekádu nahoru o desítky procent. Nejvýrazněji si polepšily právě kusy z období mezi válkami. Z věci, která byla běžnou součástí domácnosti, se tak stává sběratelský artikl se zajímavým potenciálem.

Proč staré vázy zdražují

Roli hraje několik faktorů. Především autorství. Jakmile se podaří konkrétní model přiřadit určitému návrháři nebo sklárně, hodnota obvykle poskočí. Třeba práce Josefa Inwalda, spojené se severočeskými sklárnami, dnes míří do sbírek po celé Evropě.

Důležitý je také stav. I drobný oťuk na hraně může cenu citelně srazit, stejně jako dodatečné broušení či leštění. Sběratelé chtějí původní povrch, bez zásahů. A pak je tu design – art deco linie, plastické reliéfy, výrazné barvy. To všechno dnes znovu ladí s moderními interiéry, i když to může znít trochu paradoxně.

Jak poznat, že doma nemáte jen obyčejné sklo

Laik se v tom snadno ztratí. První krok vede na dno vázy. Některé sklárny značily své výrobky, jinde pomůže srovnání s dobovými katalogy. Moravská galerie v Brně dlouhodobě upozorňuje, že právě katalogová identifikace bývá nejspolehlivější cesta, i když ne vždy jednoduchá.

Napovědět může i barva. Takzvané hyalitové sklo – tedy neprůsvitné černé nebo temně červené – patří mezi žádané varianty. Oblíbené jsou i opálové tóny nebo kombinace lisovaného těla s leptaným dekorem. Pokud si nejste jistí, vyplatí se obrátit na soudního znalce. Posudek stojí několik tisíc korun, ale může zabránit tomu, že cenný kus prodáte pod cenou.

Podle údajů portálu LiveBid není výjimkou, že konečná částka převýší vyvolávací cenu o víc než padesát procent. U zachovalých exemplářů je zájem znatelně vyšší než nabídka, a to tlačí ceny vzhůru.

Příběh jedné vázy z paneláku

V jedné z pražských aukcí se nedávno objevila lisovaná váza z třicátých let. Majitel ji předtím nabízel na internetu za pár stovek, bez větší odezvy. Až po konzultaci s odborníkem změnil strategii a přihlásil ji do aukce. Výsledek? Více než 60 tisíc korun. Rozhodl dobrý stav, méně obvyklá barevná varianta a jasně doložený autor. Někdy stačí málo a příběh se otočí.

Vyhodit, nebo raději uložit

Samozřejmě, ne každá váza z minulého století má závratnou cenu. Produkce ze sedmdesátých či osmdesátých let je zatím na trhu poměrně běžná. Přesto odborníci radí opatrnost. Zájem o český design znovu sílí a mladší generace objevuje kouzlo věcí, které jejich prarodiče brali jako samozřejmost.

Pokud doma podobný předmět najdete, zkuste postupovat systematicky:

• Podívejte se na spodní stranu, zda nenajdete značku nebo signaturu.
• Srovnejte tvar a dekor s katalogy dostupnými online.
• V případě pochybností oslovte galeristu či znalce, i krátká konzultace může hodně napovědět

Staré sklo je křehké – fyzicky i cenově. Nevhodné skladování, přímé slunce nebo agresivní čisticí prostředky mu mohou uškodit víc, než si myslíte. A cena pak klesá rychleji než by kdo čekal.

Příběh jedné nenápadné vázy připomíná, že dědictví po prarodičích nemusí mít jen citovou hodnotu. Československé sklářství patřilo ke světové špičce a svět ho dnes znovu objevuje. Než tedy něco starého bez rozmyslu vyhodíte, možná se vyplatí otočit předmět vzhůru nohama a podívat se pozorněji.

Zdroje: dorotheum.com, livebid.cz, moravska-galerie.cz, artplus.cz