Sousedi mě pozvali na degustaci vín, ale téma večera mě překvapilo.

Když mi sousedé nechali ve schránce lístek s pozváním na ochutnávku, brala jsem to jako obyčejnou sousedskou zdvořilost. Čekala jsem tichý večer, pár sklenek a rychlý návrat domů. Jenže už po pár minutách u dveří mi došlo, že to nebude jen o víně. Atmosféra byla srdečná, ale v jednu chvíli jsem si uvědomila, že hlavním tématem jsem nakonec já a to, jak se dnes žije v domech, kde se lidé míjejí častěji než zdraví.

Nemyslím to negativně, jen mě to zaskočilo. Hned po první sklence se řeč stočila k tomu, jak se během posledních let proměnily vztahy mezi sousedy. Někdo připomněl, že dřív to bývalo jinak – lidé znali celé rodiny v baráku, protože se často potkávali venku i doma. Dnes se podle údajů Českého statistického úřadu zvyšuje počet lidí žijících sami, a spolu s tím mizí i přirozené kontakty, které dřív vznikaly úplně bez plánování.

A pak přišlo vysvětlení, proč jsem mezi pozvanými nechyběla. Prý jsem byla poslední, s kým si ještě nesedli k delšímu rozhovoru. Nešlo jim o to strávit večer u odborného výkladu o vínech, spíš chtěli zkusit narušit ticho, které se v domě uhnízdilo, a dát dohromady lidi, kteří se jinak jen zdraví mezi dveřmi.

Degustace jako novodobá výmluva, jak se konečně poznat

Všimla jsem si, že podobné domácí akce přibývají. Některá média píší, že je to nenápadný způsob, jak se seznámit, aniž by člověk musel hned otevírat složitá témata. Sklenka vína může být jen záminka, jak se na chvíli zastavit a nenuceně prohodit pár vět. A odborníci z Národního vinařského centra upozorňují, že zájem o vína s konkrétním původem a příběhem roste – a často se ukáže, že s podobnými příběhy přicházejí i ti, kdo je pijí.

Sousedé si tentokrát vymysleli jednoduché pravidlo: každý přinese láhev, která pro něj něco znamená. Ať už dovolenou, vzpomínku nebo jen situaci, kdy ji poprvé ochutnal. Znělo to nenápadně, ale fungovalo to mnohem líp, než bych čekala. Člověk najednou zjistí víc než jen to, kde kdo bydlí a jak často větrá. K láhvi se totiž většinou váže příběh, který už nejde odbýt jednou větou na schodišti.

Víno jako tichý spouštěč věcí, které by jinak zůstaly mezi lidmi schované

Netušila jsem, jak rychle se večer překlopí k tématům, která by si většina z nás přes den asi vůbec neotevřela. Atmosféra se postupně uvolnila – a jak uvádějí psychologové, právě sdílený zážitek dokáže prolomit bariéry lépe než cokoliv jiného. Nešlo o alkohol, spíš o to, že se nadechnete, sedíte u stolu a nikam nespěcháte.

Začali si všímat detailů ze života v domě, o kterých jsem ani nevěděla, že je někdo sleduje. Jedna ze sousedek si třeba teprve při podobném setkání všimla, kolik lidí pracuje z domova. Podle nedávných českých průzkumů se home office od pandemie drží na vyšších číslech než dřív, což mění i rytmus domů – někdy je ticho celé dopoledne, jindy je na chodbě rušno ve chvílích, kdy bývalo prázdno.

A pak přišla řada na mě. Zajímalo je, proč prý působím odtažitě. Ptali se upřímně, bez posměšků. Sama jsem to tak nikdy nevnímala – jen jsem prostě často mimo domov a většinu dní se zastavím doma jen na krátko.

Co si člověk z podobného večera odnese

Když jsem se vracela domů, měla jsem zvláštní, ale příjemný pocit. Najednou jsem věděla, kdo za kterými dveřmi bydlí, a přišlo mi, že budoucí setkání na chodbě nebudou jen zdvořilé pokývnutí. Často se říká, že sousedská sounáležitost mizí. Možná však jen hledá nové cesty – a někdy je to právě sklenka vína a obyčejný kuchyňský stůl, které rozhýbají to, co roky stálo.

Došlo mi, že některé pozvánky má smysl přijmout i ve chvíli, kdy se člověku nechce. Občas stačí krátký večer, aby se z anonymních tváří stali lidé, které člověk potkává rád. A možná právě o to sousedství jde.

A pokud vás někdy někdo z vašeho domu pozve na podobné posezení, zkuste přijít. Ne kvůli vínu, to je jen začátek. Důležitější je moment, kdy se lidé přestanou míjet a začnou se opravdově potkávat. A to se koupit nedá, ani kdyby byla vinotéka hned naproti.

Zdroje: czso.cz, wineofczechrepublic.cz, idnes.cz, novinky.cz