Sousedé považovali staré palety u kontejnerů za odpad, ale já z nich vytvořil užitečnou zahradní lavičku.

Všímat si věcí odložených u kontejnerů člověk většinou nemá v úmyslu. Většina kolemjdoucích jen rychle projde a nevěnuje tomu pozornost. Přesto se tam občas objeví něco, co by nemuselo skončit jako odpad. Staré palety jsou typickým příkladem – pro někoho jen kus dřeva po stěhování, pro jiného výchozí bod k něčemu, co může ještě léta sloužit.

Před časem jsem šel vyhodit koš a všiml si dvou palet opřených o popelnici. Byly oprýskané a na první pohled nezajímavé, ale automaticky mě napadlo, že by se z nich mohla stát jednoduchá zahradní lavička. Nápad to nebyl nijak převratný – v posledních letech se u nás začíná víc mluvit o tom, jak i drobné domácí úpravy dokážou snížit množství dřevěného odpadu. Podle odborníků navíc množství vyřazených palet pravidelně roste, takže každé opětovné využití se počítá.

Jak poznat, že je paleta v pořádku

Staré palety mají pověst věcí, které mohou být chemicky ošetřené. Některé starší typy skutečně takovou úpravu měly, ale v rámci Evropské unie se dnes používají zejména palety s označením HT. To znamená, že prošly tepelnou úpravou, která je zbaví škůdců a neobsahuje žádné chemikálie. Pokud však paleta nemá jasné označení nebo je podezřele poškozená, je lepší ji nebrat. Venkovní nábytek si zaslouží pevný a bezpečný základ, ne kus dřeva, který už sotva drží pohromadě.

Lavička, kterou zvládne udělat i začátečník

Samotná výroba nakonec nebyla nijak složitá. Jedna paleta posloužila jako sedák, druhá jako opěradlo. Spojil jsem je vruty, které v tomhle materiálu drží překvapivě pevně – palety jsou totiž vyrobené tak, aby unesly velkou zátěž, často větší než levné zahradní sety z obchodů. Lidé z oboru opakovaně upozorňují, že dřevo na palety bývá kvalitnější a přísněji kontrolované.

Z nářadí jsem použil jen to, co má většina lidí doma: vrtačku, brusný papír a štětec. Nejdéle trvalo zbavit dřevo třísek a hrubých hran. Po důkladném zbroušení jsem nanesl dvě vrstvy lazury. Nejen kvůli vzhledu, ale i proto, aby lavička zvládla déšť i letní slunce. Výběr odstínu je věc vkusu – já sáhl po světlém, aby se nábytek na zahradě neztrácel.

Proč lidé dnes častěji tvoří sami

Domácí výroba a úpravy věcí, které by jinak skončily v odpadu, se stávají běžnou součástí života. Je to dané nejen růstem cen materiálu, ale také větší snahou lidí využít to, co už doma mají. Podle organizací sledujících spotřebu dřeva navíc klesá zájem o nový masivní nábytek, protože lidé hledají dostupnější řešení. Když si člověk udělá něco sám, má navíc pocit, že se výsledek počítá dvojnásob – ušetří peníze a zároveň vznikne něco originálního.

Co mi projekt dal a proč to může zkusit každý

Lavička nakonec není jen kus nábytku. Stal se z ní koutek, kde si ráno sednu s kávou nebo kde si po práci na chvíli odpočinu. Připomíná mi, že spousta věcí, které lidé vyhodí bez rozmýšlení, může ještě dobře posloužit. Designéři, kteří se věnují udržitelnému návrhářství, dlouhodobě říkají, že kvalitní věc nemusí být drahá – stačí trochu trpělivosti.

A začít se dá opravdu jednoduše. Jedna paleta, malá oprava nebo jen stojan na květiny. Člověk tím získá cit pro materiál a příště třeba uvidí možnost tam, kde ostatní vidí jen nepotřebný kus dřeva. Občas z toho vznikne věc, která má větší hodnotu než nábytek z obchodu.

Zdroje: e15.cz, novinky.cz, dumazahrada.cz, csob.cz