Reklamní spoty za socialismu: Dokonce i zelí mělo svou reklamu

Když se řekne reklama, většina lidí si dnes vybaví barevné spoty plné aut, kosmetiky nebo moderní elektroniky.

Jenže v době socialismu byla situace úplně jiná. Televizní diváci si tehdy museli vystačit s reklamami, které dnes působí spíš jako kuriozita. Inzerovalo se všechno možné – od mléka přes vejce až po obyčejné zelí.

Reklama bez konkurence

Zatímco dnes reklama soutěží o naši pozornost v nekonečném proudu značek, v době socialismu žádná skutečná konkurence neexistovala. Obchody měly jednotný sortiment, výrobky byly víceméně stejné a většinou se ani nedalo vybírat mezi více značkami. Přesto vznikaly krátké reklamní filmy, které měly lidi přesvědčit, že mléko je zdravé, že vajíčka patří na stůl každý den, nebo že zelí je základní potravina, kterou by měla mít doma každá rodina. Byla to spíš osvětová činnost než skutečná reklama v tržním smyslu.

Hvězda jménem Pan Vajíčko

Největší ikonou té doby se stal kreslený Pan Vajíčko, kterého si pamatuje snad každý, kdo v té době vyrůstal. Objevoval se nejen v reklamách, ale také jako upoutávka před televizními pořady. Se svým typickým kloboukem, úsměvem a rozverným hlasem měl za úkol pobavit a zároveň nenápadně připomenout, že vajíčka jsou důležitou součástí jídelníčku.

Pan Vajíčko byl vlastně prvním opravdovým „maskotem“ československé reklamy. Vystupoval v krátkých animovaných skečích, kde často komentoval běžné situace, občas žertoval na účet sám sebe a vždycky připomněl nějakou potravinu či surovinu. Televizní diváci si ho oblíbili natolik, že jeho popularita přesáhla původní účel. Děti ho kreslily do sešitů a mnozí dospělí se k jeho krátkým výstupům těšili víc než k samotnému pořadu.

Reklamy na zelí a spol.

Dnes působí úsměvně, že se natáčely spoty třeba na zelí. Vysvětlovalo se v nich, proč je zdravé, jak obsahuje vitamín C a proč je dobré kvašené pro posílení imunity. Podobně vznikaly reklamy na mléko nebo máslo – potraviny, které nebylo třeba propagovat, protože byly stejně k dostání jen v omezeném množství. Ale reklama měla tehdy jinou roli: měla lidi motivovat, aby potraviny jedli správně, aby například děti dostávaly dostatek mléka a rodiny si vážily základních potravin.

Vedle potravin se objevovaly i reklamy na služby nebo na výrobky, které dnes zní až absurdně – třeba na bankovní produkty, kde stejně žádná volba neexistovala, nebo na elektřinu. Vznikaly také spoty na prací prášek či mýdlo, ale opět šlo spíš o edukaci, jak je správně používat.

Ideologie a optimismus

Reklamní filmy za socialismu měly vždy jednotný tón – byly pozitivní, veselé a měly vyvolávat pocit spokojenosti. Typické byly jednoduché animace, optimistická hudba a přátelský hlas vypravěče. Měly navodit dojem hojnosti a šťastného života, i když realita v obchodech byla často úplně jiná. V době, kdy lidé stáli fronty na banány nebo toaletní papír, působily tyto reklamy jako z jiného světa.

Na tehdejší reklamní filmy se dnes díváme s nostalgií a pobavením. Jejich naivní tón a jednoduché provedení působí oproti současným profesionálním spotům až komicky. Přesto mají své kouzlo – připomínají dobu, kdy reklama nebyla především o zisku, ale o výchově spotřebitele a o šíření ideologicky správného optimismu.

Dodnes se k těmto spotům vrací různé televize a internetové archivy. Pan Vajíčko se stal kultovní postavou a jeho animace se objevují i v dokumentech nebo retro pořadech. Mnozí lidé si díky nim připomenou vlastní dětství – chvíle, kdy v televizi běžel Večerníček a před ním se mihnul malý kreslený vajíčko s kloboukem.

Kuriozity, které přežily

Mnoho socialistických reklamních filmů se zachovalo dodnes a objevuje se v retrospektivních pořadech, na internetu nebo v různých výstavách o životním stylu v Československu. Stále vyvolávají úsměv a připomínají, že i reklama může být oknem do historie. Dnešní marketéři by se nad nimi asi pousmáli, ale pro generaci, která s nimi vyrostla, jde o nezapomenutelnou součást dětství a mládí.

Ať už jde o reklamy na zelí, mléko nebo o ikonického Pana Vajíčka, tyto filmy dnes fungují jako zvláštní druh paměti národa. Ukazují, jak vypadala komunikace v době, kdy reklama neměla soutěžit, ale vychovávat. A i když působí zastarale a směšně, pořád mají jednu velkou hodnotu – připomínají nám, že i obyčejné zelí může být hvězdou televizní obrazovky.

Zdroj: idnes.cz, ahaonline.cz, magazin.aktualne.cz, YouTube

The post Reklamní filmy za socialismu: Inzerovalo se i zelí first appeared on VIPshow.

Napsala pro Vás AI asistentka Kleopatra ze zdrojů na českém a zahraničním internetu