Podvržené obrazy: Někteří sběratelé a prodejci je masivně nabízeli

Falzifikáty v umění nejsou jen historkami z detektivek. Často bývají tak přesvědčivé, že jim uvěří i odborníci.

Když podvodník porazí mistra

Falšování obrazů je staré skoro jako umění samo. V každé době se našel někdo, kdo si řekl: „Když to maloval on, proč bych nemohl taky?“ Ale zatímco jedni to zkoušeli naivně, jiní na to jdou opravdu mazaně a jejich díla jsou s originály skoro k nerozeznání. Právě o těchto případech se dnes mluví nejvíc – nejen proto, že okradli sběratele o miliony, ale hlavně proto, že jejich padělky byly často tak dokonalé, že klamaly oči veřejnosti i vědce.

Král všech podvodníků: Han van Meegeren

Nizozemský malíř Han van Meegeren si v meziválečné Evropě řekl, že Vermeer by měl mít víc obrazů – a tak je prostě začal malovat sám. Používal staré plátno, pigmenty z té doby a dokonce pekl obrazy v troubě, aby vytvořil praskliny na povrchu.

Jeho největší „úspěch“? Obraz s názvem Večeře v Emauzích, který prodal Göringovi za astronomické peníze. Když ho po válce zatkli kvůli podezření, že prodal národní poklad nacistům, zachránil se jedinou větou: „Ten obraz jsem namaloval já.“ A pak to skutečně dokázal. Byl by tedy vůbec odhalen, kdyby se nedoznal sám?

Beltracchi: falešný umělec s opravdovým talentem

Wolfgang Beltracchi je jméno, které zná každý znalec moderního umění. Spolu se svou ženou Helenou padělal obrazy malířů jako Max Ernst, Fernand Léger nebo Heinrich Campendonk. Jejich díla prodávali jako „nově objevené“ kousky z dosud neznámých sbírek.

Používal staré rámy, pigmenty, které odpovídaly době, a dokonce vymýšlel kompletní příběhy o tom, kde se obraz vzal. Desítky let nikdo nic nepoznal – až jeden z obrazů obsahoval bělobu, která v době jeho údajného vzniku ještě neexistovala. A bylo po všem. Úspěch podvodu tkví zkrátka v detailech.

Elmyr de Hory: padělatel, co se proslavil

Ano. Elmyr de Hory byl až tak dobrý padělatel, že jeho práce visely v galeriích po celém světě. V 50. a 60. letech falšoval Modiglianiho, Picassa i Matisse – a často ani on sám nevěděl, kolik jeho „děl“ je dnes v oběhu.

Zajímavé je, že se nikdy nesnažil kopírovat existující obrazy. Vytvářel zcela nové práce ve stylu daného malíře. Jeho život byl tak neuvěřitelný, že se stal inspirací pro film Orsona Wellese F for Fake.

Koho se padělatelé nejčastěji snaží napodobit?

Nejvíce padělků se objevuje mezi jmény jako Vincent van Gogh, Amedeo Modigliani, Pablo Picasso, Andy Warhol nebo Jackson Pollock. Proč právě oni? Jsou slavní, jejich styl je rozpoznatelný – ale zároveň relativně jednoduše napodobitelný. Když se k tomu přidá touha sběratelů „objevit ztracený klenot“, je to ideální kombinace.

Jak poznat, že je obraz falešný?

Odhalit falzifikát dnes není jen o dobrém oku:

• Analýza pigmentů odhalí barvy, které dřív neexistovaly.
• Rentgen ukáže vrstvy pod povrchem – falešné kresby nebo jiné dílo překryté novým.
• Spektroskopie a uhlíkové datování pomohou zjistit stáří materiálu.
• Chybějící provenience – pokud obraz „z ničeho nic“ vyskočí z půdy po babičce, je to podezřele

Zajímavé je, že někteří padělatelé nechávali v obrazech malé „stopy“ – schválně, jako svůj podpis. Tom Keating například vkládal drobné vzkazy nebo chyby, aby jednou mohl dokázat, že obraz není pravý. To ukazuje na to, že padělatelům nešlo jen o peníze, ale i o pocit, že mohou dokázat svojí genialitu.

Česká stopa? I u nás se falšovalo ve velkém

Česká republika má taky své zkušenosti. Policie tu v minulosti řešila případy padělků děl Emila Filly, Toyen nebo Josefa Čapka. Například v roce 2012 zadržela skupinu, která na trh pouštěla falešné obrazy za miliony korun. Často šlo o propracované padělky včetně falešných certifikátů a rámů.

Svět umění je plný tajemství

Falšování umění je fascinující. Je to kombinace podvodu, řemesla a psychologie. Dnes už nestačí udělat hezký obraz – padělatelé musí být i chemici, historici a scénáristé. A i když je technika čím dál lepší, stále se najdou případy, kdy se odborníci mýlí.

Možná právě teď visí v některé galerii „originál“, který nikdy nevznikl. A možná, že někdo ve sklepě právě pracuje na novém „Renoirovi“, který bude za pár let považován za poklad. Protože umění – pravé i falešné – vždycky pracuje s lidskou touhou věřit.

Zdroj: novinky.cz, idnes.cz, CNBC, Policie ČR