Pes vás monitoruje při každém kroku. Odborníci objasňují, kdy je to přijatelné a kdy nikoli.

Někteří psi mají svého člověka doslova pod dohledem celý den. Zatímco někdo bere upřený pohled jako projev oddanosti, jiného může takové chování znejistět. Podle veterinárních odborníků však ve většině případů nejde o žádný problém – spíše o způsob, jakým pes udržuje kontakt se svým okolím. Jen výjimečně může jít o první náznaky stresu nebo nejistoty.

Chování, kdy pes pozorně sleduje člověka, má kořeny dávno v době, kdy se psi teprve adaptovali na život v blízkosti lidí. Výzkumné týmy například z britské University of Bristol upozorňují, že pes byl vždy závislý na lidských signálech. Díval se, aby pochopil, zda se bude lovit, přesouvat nebo jíst. Tahle schopnost přečíst pohyb člověka mu zůstala i v moderních domácnostech.

Veterinární behavioristé proto zdůrazňují, že pohled upřený na majitele většinou neznamená nic patologického. Pes se jednoduše ujistí, zda se nechystáte k činnosti, kterou má s vámi spojenou – ať už jde o krmení, hru nebo venčení. Teprve když zvíře nedokáže na chvíli vypnout a nechat vás odejít z místnosti bez zjevné nervozity, je dobré zbystřit.

Kdy je sledování zcela běžné

V mnoha situacích je pes, který na vás kouká, jednoduše zvědavý nebo natěšený. Nejčastěji se to stává před procházkou či krmením – pes ví, že se něco bude dít, a čeká na první signál. Některá plemena k tomu mají blízko ze své podstaty. Border kolie jsou zvyklé pracovat v těsném kontaktu s člověkem, retrívři zase často reagují na každý pohyb svého pána.

Dalším běžným důvodem bývá prostá snaha mít přehled. Pes takzvaně hlídá svou domácí „smečku“. Etologové tenhle jev popisují jako sociální orientaci – pes se dívá, protože chce vědět, zda se něco neděje a zda se má přidat. Pokud ale dokáže sledování přirozeně střídat s odpočinkem a nepotřebuje mít člověka na dohled neustále, není se čeho obávat.

Některé výzkumy, například publikované v odborném časopise Applied Animal Behaviour Science, ukazují, že pes si díky pozorování vytváří jednoduchý systém očekávání. Zvednete klíče a on už ví, že se pravděpodobně jde ven. Sáhnete po vodítku a zpozorní. Takové chování mu pomáhá organizovat si den a připravit se na to, co obvykle následuje.

Kdy je dobré zpozornět

Podle odborníků by majitelé měli zbystřit tehdy, když pes reaguje nervózně na každý pohyb člověka – například když se bojí nechat vás byť jen na pár minut odejít do jiné místnosti. V takových případech může jít o první známky separační úzkosti. Ta se často projevuje také tím, že pes doma ničí věci, kňučí nebo je nápadně neklidný.

Varovným signálem je i situace, kdy pes přejde od sledování ke kontrolování každého kroku. Drží se u nohou, jako by se bál, že se vám něco stane, a nedokáže se uvolnit. Behavioristé z European College of Animal Welfare uvádějí, že podobné projevy mohou vycházet z hlubší nejistoty, která se bez řešení postupně zhoršuje.

Někdy však může za neustálým sledováním stát i obyčejná nuda. Pes, který nemá během dne dost podnětů, si práci prostě vymyslí – a často skončí u toho, že hlídá svého člověka. U tohoto typu chování pomáhá pravidelný režim, krátký trénink, hlavolamy nebo hry, které zaměstnají hlavu a dodají psovi pocit jistoty.

Co dělat, když máte pocit, že sledování už je příliš

Pokud si nejste jistí, zda jde o běžné chování nebo už o projev úzkosti, můžete si pomoci jednoduchým testem. Zkuste odejít do jiné místnosti a chvíli počkejte. Pes, který si v klidu lehne a jen sleduje, zda se vrátíte, pravděpodobně reaguje normálně. Jestliže vás ale nenechá dojít ke dveřím nebo je při vašem odchodu výrazně rozrušený, je vhodné poradit se s odborníkem.

Ve většině případů však psi sledují člověka prostě proto, že s ním chtějí být v kontaktu. Oční kontakt je pro ně přirozeným způsobem komunikace a potvrzením blízkosti. Zkušení chovatelé se shodují, že pes, který má jasný denní rytmus a možnost si kdykoli odpočinout, sleduje lidské chování jen v míře, která je pro něj přirozená.

Klíčová je rovnováha. Pes nemusí hlídat každý váš krok, aby vám dal najevo náklonnost. Stačí mu jistota, že jeho svět dává smysl a že má svého člověka nablízku, když ho potřebuje. A právě to přináší větší pohodu nejen zvířeti, ale i majiteli.

Zdroje: ceskazvirecifizyologie.cz, nationalgeographic.com, avma.org, idnes.cz