Pes vám olizuje tvář. Není to jen projev lásky, někdy je v tom něco víc.

Olizování obličeje většina lidí bere jako roztomilé gesto psí oddanosti. Podle odborníků na chování zvířat ale nejde vždy o jednoduchý projev náklonnosti. Motivace psů bývají rozmanitější, než se na první pohled zdá.

V posledních letech se na univerzitách v Oslu či Melbourne objevují studie, které se detailněji zabývají psí komunikací. Výzkumníci upozorňují, že venkovní mazlení a olizování může být nejen vítací ceremoniál, ale také reakce na napětí. Trenér Milan Kunc v rozhovoru pro Český rozhlas připomněl, že někteří psi olizují člověka podobně, jako dítě nervózně žmoulá rukáv – prostě hledají způsob, jak zvládnout situaci, která je znejistí.

Projev radosti, ale i zautomatizovaný zvyk

U mnoha psů je to skutečně spontánní radost. Olizování je pro ně přirozený způsob, jak navazovat kontakt – nosí ho už z období, kdy byli štěňata. Jenže rychle pochopí, že lidé na to často reagují smíchem, povídáním nebo pohlazením. A to je pro ně odměna. Jak uvádí časopis Applied Animal Behaviour Science, pozitivní reakce majitelů patří mezi hlavní důvody, proč se takové chování u psů dále upevňuje.

Jiná situace nastává, když pes začne olizovat ve chvílích, kdy je nejistý nebo ve stresu. Etologové tomu říkají sebeuklidňovací chování. Může to být obdoba lidského zhluboka vydechnutí – jednoduchý způsob, jak se vyrovnat s tím, že je něco jinak, než čekali.

Když olizování ukazuje na úplně jiný problém

Veterináři upozorňují, že někdy za tím stojí prostý fakt, že pes ucítí nezvyklý pach. Jejich čich je nesrovnatelně citlivější než lidský a změny, které si člověk ani neuvědomí, můžou psa zaujmout nebo vyrušit. Britský časopis Veterinary Record například opakovaně popisuje případy, kdy psi reagovali na změny tělesného pachu u lidí s diabetem nebo po prodělané nemoci. Neznamená to ale, že každé olíznutí je varovným signálem. Zpozornět má smysl tehdy, když se chování psa náhle změní nebo je nezvykle intenzivní.

Trenéři si také všímají, že v domácnostech s dlouhodobě napjatou atmosférou bývá olizování častější. Pes může vnímat zvednuté hlasy nebo stres a snaží se situaci jakoby „uhladit“. Majitelé si toho často všimnou až ve chvíli, kdy pes začne být neobvykle přítulný v momentech, kdy doma není klid. Jakmile se lidé začnou soustředit na zdroj napětí a atmosféra se uklidní, pes většinou zklidní i své chování.

Proto se vyplatí sledovat, kdy přesně pes olizuje, jak často a v jakých okolnostech. Pokud se chování prudce změní, je dobré poradit se s veterinářem nebo zkušeným trenérem. Včasná reakce může zabránit tomu, aby se z drobného signálu stal větší problém. Olizování může znamenat radost, nervozitu i obyčejný zvyk – ale vždy hraje roli i prostředí, ve kterém pes žije.

Zdroje: nationalgeographic.com, science.org, akc.org, britannica.com