Pes si volí jednoho člověka za svého favorita. Důvod však nemusí být vždy spojen s tím, kdo ho krmí.

Řada majitelů si po čase všimne, že pes má tendenci tíhnout k jednomu členovi domácnosti víc než k ostatním. Nejde o nic výjimečného — odborníci dlouhodobě sledují, podle čeho se psi rozhodují, komu budou nejvíc důvěřovat.

V běžném životě to může působit až úsměvně: pes se drží jednoho člověka jako stín, zatímco ostatní doma vítá s menším nadšením. Podle údajů American Kennel Club to potvrzuje i více než polovina oslovených majitelů. Zjištění je stejné napříč plemeny i věkem — některé vazby se prostě vytvoří samy od sebe a drží se překvapivě pevně.

Odborníci se ale shodují, že náhoda v tom hraje jen malou roli. Velký podíl mají první týdny života psa a také to, jak s ním lidé později tráví čas.

Kdo byl u štěněte na začátku, často vede i o roky později

První týdny života psa jsou podle behavioristů z University of Pennsylvania zásadnější, než si většina lidí uvědomuje. V tomto období si štěně vytváří představu o tom, kdo mu poskytuje bezpečí. Pokud s ním většinu času tráví jedna konkrétní osoba, tato zkušenost se do budoucna obvykle odrazí v silnější vazbě.

Etoložka Alexandra Horowitz připomíná, že pes si dobře pamatuje nejen člověka, který ho bral ven nebo učil základní povely, ale i to, kdo se mu věnoval opravdu soustředěně. Podle ní psi vnímají rozdíl mezi pouhou přítomností a opravdovým zájmem — a právě ta druhá varianta mívá největší váhu.

Plná miska nestačí, vztah se buduje jinak

V mnoha domácnostech pořád přetrvává myšlenka, že pes nejvíc miluje toho, kdo mu nasypal do misky. Krmení samozřejmě roli hraje, ale podle International Association of Animal Behavior Consultants jde jen o jednu část celé skládanky. Stejně důležitá je pravidelná pozornost, společné rituály a to, jak předvídatelně se člověk chová.

Pes totiž rychle pozná, na kom se může spolehnout. Pokud od určitého člověka dostává jasné signály a ví, co od něj může čekat, vztah se vyvíjí mnohem rychleji. Často tak „vítězem“ nebývá ten, kdo dává nejvíc jídla, ale ten, kdo s ním komunikuje nejčistěji a nejklidněji.

Společné procházky fungují překvapivě silně

Podle studií Royal Veterinary College mají psi obzvlášť silnou tendenci se navázat na toho, s kým objevují nová místa. Delší procházky, nové trasy nebo jednoduché hry často vytvoří pouto, které bývá mnohem pevnější než běžné každodenní interakce.

Během rozhovorů s majiteli, které jsem dělal při návštěvách v terénu, se to opakovalo stále dokola. Pes si nevybírá autoritu domácnosti ani člověka s nejvyšším hlasem. Nakonec dá přednost tomu, s kým má nejvíc skutečných zážitků.

Pouto se může změnit — a často se to opravdu stává

Etologové upozorňují, že vztah psa k lidem není neměnný. Pokud se v domácnosti změní rytmus dne, přibyde další člověk, nebo se jinak přerozdělí povinnosti, pes může začít přilínat k někomu jinému. Běžné je to u mladších psů, ale trenéři popisují proměny i u starších zvířat, když se jejich prostředí delší dobu mění.

Instruktoři výcviku často vysvětlují, že majitelé podceňují drobné každodenní situace — krátké přivítání po práci, ranní procházka, deset minut jednoduchého tréninku. Právě tyto drobnůstky mají mnohem větší sílu, než se zdá na první pohled.

Odborníci proto doporučují jediný jednoduchý přístup: být pro psa čitelný, trpělivý a důsledný, vnímat jeho reakce a pravidelně s ním sdílet čas, který pro něj má hodnotu. Když to člověk dodrží, pes si nakonec přirozeně vybere toho, kdo mu nejvíc rozumí.

Zdroje: akc.org, nytimes.com, rvc.ac.uk, upenn.edu