Pes se zastavuje na stejných místech během procházky. Jeho instinkt má jasné vysvětlení.

Kdo vyrazí se psem pravidelně ven, ten už podobnou scénu zažil: zvíře se zničehonic zastaví na stále stejném místě a začne pozorně nasávat vzduch. Zvenku to vypadá, jako by čekalo na nějakou skrytou zprávu. Ve skutečnosti jde o přirozené chování, které mají psi zakořeněné mnohem déle, než žijí po boku lidí.

Krátké přestávky obvykle přijdou už pár kroků od domu. Pes si tím ověřuje, zda se v okolí neobjevilo něco nového. Odborníci z brněnské veterinární fakulty připomínají, že psi při orientaci nepracují se zrakem tolik jako lidé – jejich hlavním „navigačním systémem“ je čich. A protože pachy se mění rychleji než jakýkoli vizuální orientační bod, pes má prakticky neustále co číst.

Mnoho zastávek se odehraje tam, kde se pachy drží déle. Tyto „uzly“ vznikají díky stopám jiných psů, volně žijících zvířat i lidí. Pes si na takových místech skládá aktuální obrázek o tom, kdo šel kolem, v jaké byl náladě nebo zda šlo o samce či samici. Není proto divu, že se ke stejným bodům rád vrací – jsou to pro něj proměnlivé záznamy z okolí, které mu dávají smysl.

Jak pes informace z pachů skládá

Studie zveřejněné například ve Veterinary Sciences ukazují, že nejde jen o vysokou citlivost čichu. Psi umí s pachy pracovat jako s mozaikou a jednotlivé drobnosti spojují do celkového obrazu. Když se proto náhle zastaví, nemusí být zamyšlený ani tvrdohlavý – jen zachytil detail, který mu chyběl do skládanky. A dokud má pocit, že mu něco uniká, nechce pokračovat dál.

Své dělá i sociální stránka psí povahy. Díky stopám si pes udržuje přehled o tom, kdo se v jeho okolí pohybuje pravidelně a kdo se tam objevil nově. I v rušném městě si tak střeží svůj malý revír. Etologové z Bernu upozorňují, že návraty ke známým místům fungují podobně jako lidské kontrolování telefonu – jednoduchý způsob, jak se ujistit, že je vše při starém.

Někdy majitelé nechápou, proč pes na stejném místě projde bez povšimnutí jeden den a o pár dní později tam stojí jako přikovaný. Změnu často způsobí obyčejné počasí. Teplá noc, déšť nebo vítr dokážou promíchat pachy natolik, že pes před sebou má úplně jiný obraz než naposled. Citlivější psi se pak zastavují i proto, aby se ujistili, že jim nic nehrozí.

Kdy už nemusí jít jen o instinkt

Některé zastávky ale mohou upozorňovat na zdravotní potíže. Pokud pes stojí v jedné poloze nezvykle dlouho, vypadá ztuhle nebo se vyhýbá konkrétním úsekům trasy, doporučují veterináři zkontrolovat tlapky, klouby nebo páteř. Tvrdý povrch či drobná poranění mohou vypadat jako prosté zkoumání okolí, ale jde o jiný důvod. Podobné signály se přitom snadno přehlédnou.

Na druhou stranu je pravda, že část tohoto chování vychází z rutiny. Psi si dokážou zapamatovat různé body trasy překvapivě rychle. A pokud s nimi mají spojený příjemný zážitek nebo tam někdy dostali odměnu, budou se tam vracet automaticky – často i v době, kdy už k tomu neexistuje žádný aktuální podnět.

Jak procházku zklidnit a zpestřit

Chce-li majitel, aby se tempo procházky trochu zrovnoměrnělo, může pomoci několik jednoduchých změn. Stačí občas pozměnit trasu nebo během cesty zařadit krátkou hru. Pes tak zaměří pozornost na jiné věci a nebude tolik lpět na známých bodech. U citlivějších psů se vyplácí delší vodítko a klidný tón – potřebují mít prostor, aby si prostředí pročetli vlastním tempem.

Trenéři se shodují, že lidé často hledají za zastavováním složitější vysvětlení, než je nutné. Většinou jde o směs zvědavosti, sbírání informací a zvyku, který se u psa vytvoří rychleji, než bychom čekali. Jakmile majitel lépe rozumí tomu, co pes sleduje, procházky bývají klidnější. A pes, který se po okolí pohybuje s jistotou, dává jasně najevo, že své okolí zvládá číst správně.

Zdroje: vfu.cz, sciencedirect.com, nature.com, avma.org