Pes se po příchodu domů okamžitě napije velkého množství vody. Kdy je to běžné a kdy naopak značí problém?

Mnoho majitelů to zná: vrátíte se z venčení, pes sotva setřepe vodu z tlapek a už má hlavu v misce. Někdy to působí úsměvně, jindy ale člověka zarazí, že pes sahá po vodě i po klidné procházce nebo během dne častěji než dřív. A právě to, jak pes s pitím nakládá, bývá prvním vodítkem, že se v jeho těle může něco odehrávat.

Žízeň po pohybu je naprosto přirozená, zvlášť když bylo teplo nebo jste zrychlili tempo. Psi ztrácejí vodu hlavně zrychleným dýcháním, takže si ji následně doplňují. Pokud však pes pije s velkým nadšením i po procházce, při níž se sotva zapotil, už to stojí za pozornost.

Veterináři používají pro nadměrné pití výraz polydipsie. Jde o situaci, kdy pes přijímá více tekutin, než jeho tělo potřebuje. Často to bývá jeden z prvních příznaků hormonálních problémů, cukrovky nebo potíží s ledvinami, které nepracují tak, jak by měly.

Kdy je vyšší žízeň úplně v pořádku

Štěňata i mladí psi pijí většinou bez rozmyslu – střídají hru, krátké běhy i odpočinek, a tak je jejich žízeň přirozeně vyšší. V teplém počasí pak sahají po misce i starší psi častěji, protože se ochlazují hlavně jazykem.

Podle veterinářů není nic zvláštního, když pes po delší túře vypije téměř celou misku na jeden zátah. Po opravdu náročném výkonu se dokonce může dostat na dvojnásobek běžné denní spotřeby. Zároveň platí, že pokud je důvodem fyzická zátěž nebo horko, není to samo o sobě známkou nemoci.

Přesto má smysl sledovat, zda pes pije hlavně po aktivitě, nebo i ve chvílích, kdy k tomu nemá zjevný důvod. Když je miska prázdná pokaždé, když se doma otočíte, už to není jen roztomilý zvyk. Nadměrné pití často doprovází i častější močení nebo lehká neklidnost.

Kdy už může jít o zdravotní problém

Veterináři z praxe potvrzují, že zvýšený příjem vody bývá jedním z prvních signálů narušené hormonální regulace tekutin. Typickým příkladem je cukrovka – tělo si neumí poradit s hladinou cukru v krvi, pes více močí a následně pije. Podobně se chovají psi se záněty či onemocněním ledvin, kdy se voda z těla ztrácí rychleji.

Rozlišit běžnou žízeň od problému není pro majitele jednoduché. Varovat mohou doprovodné změny: postupné hubnutí, únava, menší zájem o hru nebo jiný zápach moči než obvykle.

Občas má situace i nevinné vysvětlení. Někteří psi se doma napijí prostě proto, že jim voda z misky chutná víc než ta ze společné napáječky venku. Pokud ale pes misku vypije během pár vteřin a za chvíli ji hledá znovu, je vhodné začít si všímat, jak často se to opakuje.

Co můžete sledovat sami doma

Dobrou pomůckou je jednoduché zapisování. Několik dní v řadě si zaznamenávejte, kolik vody pes opravdu vypije. Jako orientační hodnota se uvádí přibližně 50 ml na kilogram hmotnosti na den. Jestliže se pes dlouhodobě drží výrazně nad touto hodnotou a nejde o horko ani zátěž, je na místě poradit se s veterinářem.

V ordinacích dnes už běžně provádějí rychlé testy, které během chvíle ukážou, zda nejde o cukrovku nebo problém s ledvinami. Pro mnoho majitelů je to nakonec uklidňující – zvýšená žízeň nemusí znamenat nic vážného, stačí ji jen nepřehlížet.

Veterináři doporučují věnovat pitnému režimu větší pozornost hlavně u starších psů. U nich se s věkem zvyšuje riziko hormonálních i metabolických potíží. Často se stává, že si majitel všimne změny až po čase, protože přichází pozvolna a snadno ji přičte běžnému stárnutí.

Z rozhovorů s odborníky vyplývá, že řada onemocnění se odhalí právě díky tomu, že majitelé začnou sledovat skutečné množství vypité vody. Čísla bývají přesnější než dojmy a mohou pomoci odhalit problém dřív, než se rozvine.

Máte podezření, že váš pes pije víc než obvykle? Stačí pár dní měřit, kolik vody opravdu mizí z misky. Zabere to minimum času, ale může to sehrát velkou roli při včasném odhalení zdravotní potíže. Pes se vám za to odvděčí lepší kondicí i klidnějšími dny.

Zdroje: irozhlas.cz, jaggy.cz, vetmeduni.ac.at, appliedanimalbehaviour.com