Pes po návratu domů zůstává na místě. Může to být důsledkem emocionální reakce.

Někteří majitelé popisují scénu, která se opakuje téměř denně: pes se při příchodu domů nejprve rozběhne, vrtí ocasem, ale během chvilky jako by někdo vypnul světlo. Ustoupí si do rohu, lehne si a dál jen tiše sleduje, co se kolem děje. Na první pohled to může vypadat jako únava, podle veterinářů ale jde často o krátké přepětí organismu.

V ordinacích se s podobným chováním setkávají stále častěji, a to zvlášť u psů z útulků. Ti mají za sebou složitější zkušenosti a přechod mezi vzrušením a klidem zvládají hůř. Odborníci tento stav popisují jako krátkou přechodovou strnulost – tělo psa si potřebuje ujasnit, co se vlastně děje, a na chvíli „vypne“. Obvykle to trvá jen okamžik, ale u citlivějších jedinců mohou být pauzy znatelně delší.

Trenéři, které jsem oslovil, mluví o běžném obranném mechanismu. Pes je po návratu člověka zahlcený – zvuky, pachy i náhlým pohybem v bytě. Nervová soustava to musí zpracovat a někdy se zkrátka zasekne. Někteří psi to zvládnou během pár vteřin, jiným to trvá i několik minut. A právě během těchto momentů si majitel často všimne drobných signálů, které by jinak přehlédl.

Co může strnulost vyvolat

Majitelé popisují velmi podobný obrázek: pes si vybere jedno místo a dál se prakticky nepohne. Podle České veterinární komory může jít o reakci na náhlé vyplavení stresových hormonů. Kortizol, který tělo uvolňuje ve chvílích napětí, působí na některé psy výrazněji. Když se hladina v krvi zvedne rychle, organismus může na okamžik zpomalit i běžné pohyby.

Pokud pes reaguje tímto způsobem pravidelně, bývá nejlepší nechat situaci plynout. Etologové opakovaně upozorňují, že přehnané vítání psa spíše rozruší. Mnohem lépe funguje klidný postup: vejdete, odložíte věci, pozdravíte psa běžným tónem a necháte ho, ať si na změnu rytmu zvykne vlastním tempem. Teprve když sám přijde, je vhodné mu věnovat více pozornosti. Podobný přístup prosazuje i norská behavioristka Trude Mostue, jejíž metody převzala řada médií v Evropě.

Ve výjimečných případech však může krátkodobé strnutí signalizovat začínající zdravotní problém. Psi, kteří mají potíže s páteří nebo kyčlemi, občas po příchodu majitele zůstanou stát nebo ležet déle, než je obvyklé. Stres totiž bolest často zvýrazní – podle Royal Veterinary College dokonce o několik desítek procent. Pokud tedy pes vstává s námahou nebo se vyhýbá pohybu do boku, je lepší zbystřit.

Během posledních měsíců jsem mluvil s několika lidmi, kteří podobné situace řeší opakovaně. Všichni popisují stejný sled: krátká radost, ticho, ztuhnutí. Jeden z majitelů mi dokonce ukázal jednoduchý test, který mu doporučil veterinář – jemně psa posunout bokem. Vadí-li mu to, může jít o problém s kostrou nebo svaly.

Kdy už je vhodné obrátit se na odborníka

Klíčové je sledovat, jak často se chování opakuje. Pokud se pauzy po příchodu domů prodlužují nebo nabírají na intenzitě, stojí za to obrátit se na odborníka. Mnoho majitelů má tendenci chování přičítat povaze psa, ale veterináři upozorňují, že dlouhodobá zátěž – i ta emoční – se může dříve či později projevit na zdraví. Pozornější sledování je na místě i u psů, kteří najednou méně jedí, rychleji dýchají nebo se vyhýbají očnímu kontaktu.

Ve většině domácností se ale podobné chování časem uklidní. Osvědčuje se jednoduchý přístup: když pes po příchodu ztuhne, nechat ho být. Nesnažit se ho přemlouvat k pohybu, ale dát mu prostor, aby se uklidnil. Všímat si stačí jen drobných změn – jestli se drží dál od lidí, jinak stojí nebo má tendenci vyhledávat tichá místa.

Pokud se situace opakuje častěji nebo se postupně prodlužuje, je na místě vyšetření. Emoční reakce a fyzické bolesti se totiž mohou snadno překrývat a včasná konzultace obvykle znamená rychlejší řešení. Veterináři i trenéři se shodují, že mnoho problémů se dá upravit změnami v denních rituálech.

Mluvila jsem s několika trenéry, kteří pracují zejména se psy z útulků, a ti popisují, že stabilní režim dokáže udělat divy. Někteří psi strnuli po příchodu majitele měsíce, jiní se uklidnili už po pár týdnech. V řadě případů stačilo jen trochu přizpůsobit denní rytmus a vytvořit předvídatelné prostředí. Právě tyto nenápadné změny často rozhodnou o tom, zda jde o krátkodobou reakci, nebo začínající potíž, která vyžaduje hlubší řešení.

Zdroje: czu.cz, veterinarybehaviorjournal.org, ujep.cz, avma.org