Pes některé příkazy ignoruje, ale jiné vykonává bez obtíží.

Mnoho majitelů občas zažije chvíli, kdy pes jeden den reaguje vzorně a další jako by neslyšel. Na první dojem to může působit, že si zkouší hranice, ale lidé, kteří se výcviku věnují dlouhodobě, mluví spíš o souhře okolností – od rušivých podnětů až po únavu nebo nejednoznačné vedení.

Trenéři často popisují, že většina psů nemá problém s vůlí, ale s podmínkami, ve kterých má povely plnit. Pes se snaží pochytit to, čemu v dané chvíli nejlépe rozumí. Když je kolem hluk nebo ruch, jeho pozornost se zúží jen na část signálů, které běžně zvládá bez váhání. Podobně to popisují i cvičitelé spolupracující s Českým kynologickým svazem – nepřehledné prostředí nebo přetížení psa bývá častější příčinou než domnělá tvrdohlavost.

Proč některé povely zapadnou snáz než jiné

Povel není jen slovo. Vzniká při konkrétní situaci, v určité náladě a s nějakou pravidelností. Když se trénuje v klidu a srozumitelně, pes si povely ukládá přirozeně. Naopak na místech, kde je mnoho podnětů, se část informací k psovi jednoduše nedostane. V odborných materiálech se tomu říká přetížení – pes se sice snaží, ale ztrácí schopnost soustředit se i na věci, které by jinak zvládl levou zadní.

Velkou roli hraje i to, jak lidé se psy komunikují. Jeden povel může mít v praxi několik podob – jednou je řečený rychle, podruhé pomaleji, někdy se přidá gesto, které tam předtím nebylo. Pro psa to znamená, že musí znovu přemýšlet, co vlastně člověk chce. Zkušení trenéři proto upozorňují, že psi reagují spíš na pohyb těla než na samotné slovo. Když člověk řekne známý povel, ale zároveň udělá krok jinam, pes může mít pocit, že signály jdou proti sobě.

Když problém nevzniká na cvičišti, ale u veterináře

Občas se stane, že pes nezačne povely odmítat kvůli výcviku, ale kvůli zdravotnímu stavu. Veterináři se setkávají s případy, kdy pes přestane plnit povel jen proto, že by ho splněním něco zabolelo. Bolavá záda nebo klouby mohou způsobit, že se psovi nechce skákat nebo rychle otáčet, i když jinak vypadá v pořádku. Méně náročné úkony zvládne bez potíží, a tak může působit dojmem, že jedny povely poslouchá schválně a jiné ne.

U starších psů hraje roli také slábnutí sluchu. Majitelé často zaznamenají změnu až ve chvíli, kdy pes přestane reagovat na běžný tón hlasu, ale zareaguje na hlubší volání nebo výrazný pohyb rukou. Podle veterinárních lékařů jde o častou, ale mnohdy přehlédnutou příčinu takzvané selektivní poslušnosti.

Motivace je dalším aspektem, který má významný vliv na to, jak pes reaguje. Každý pes má jiné preference – některého více potěší krátká hra, jiného chutný pamlsek a dalšího jednoduše pochvala. Pokud odměna pro psa nemá hodnotu, povel pro něj ztrácí na významu. Trenéři proto doporučují občas změnit způsob odměňování a pozorovat, co psa nejvíce povzbudí.

Jak zjistit příčinu a kdy požádat o pomoc

V praxi se osvědčilo začít co nejjednodušeji: sledovat, kdy pes reaguje bez potíží a kdy ne. Pokud pes poslouchá v klidném prostředí, ale v rušném se mu povely „ztrácí“, většinou jde jen o přetížení. Když poslouchá hlavně tehdy, když očekává odměnu, bývá hlavním problémem motivace. A pokud začne některý povel ignorovat náhle, je vhodné nechat psa zkontrolovat veterinářem.

Dobrých výsledků se dá dosáhnout i tím, že se tréninky mírně zkrátí, ale budou pravidelné. Pes se tak zbytečně neunaví a dokáže udržet pozornost. Majitelé, kteří si zapisují, v jakých situacích pes povely plnil a kdy ne, často rychleji pochopí souvislosti, které by jinak unikly. A jakmile je příčina jasná, pes reaguje jistěji a působí vyrovnaněji.

Zdroje: science.org, ceskykynologicky svaz.cz, avma.org