Pes nebo kočka z útulku: Jak se připravit, aby první týdny byly pohodové pro všechny zúčastněné

Pořídit si psa nebo kočku z útulku je rozhodnutí, které dokáže převrátit domácnost naruby – většinou v tom dobrém smyslu. Začátek ale bývá pro obě strany citlivý. Zvíře přichází do nového prostředí, kde neví, co čekat, a lidé zase často podcení, jak dlouho může adaptace trvat.

Útulky i veterináři se shodují, že návratů zvířat přibývá hlavně u adoptivních rodin, které si předem nepředstavily realitu prvních dnů. Většina zvířat si nesoucích si své zkušenosti z předchozích domovů reaguje opatrněji, než lidé čekají. Kdo ale ví, že nejistota je normální součást začátku, ten obvykle první týdny zvládne bez zbytečného stresu.

První dny: když je všechno nové

V okamžiku, kdy se zvíře ocitne na novém místě, začne si opatrně „mapovat“ terén. Veterinářka Kateřina Hájková z brněnské kliniky Futurum v rozhovoru pro Český rozhlas popsala, že období zvykání může trvat několik dní, ale u citlivějších jedinců i týdny. Malé změny, které člověk sotva vnímá – třeba zvuky chodby nebo jiné pachy v bytě – pro něho mohou znamenat velký zásah.

Psi často reagují přecházením po bytě, nervózním olizováním nebo dočasnou nechutí k jídlu. Kočky se obvykle stáhnou do kouta nebo pod nábytek a vyjdou teprve ve chvíli, kdy si v klidu projdou okolí. První tři dny hrají velkou roli v tom, jak rychle začne zvíře brát nový domov jako bezpečné místo.

Příprava domácnosti pomůže víc, než se zdá

Před samotným příchodem se vyplatí připravit jeden klidnější prostor, ve kterém zvíře najde pelíšek, misku a místo, kde může mít soukromí. Organizace Svoboda zvířat i další spolky radí nechat nováčka na začátku jen v jedné místnosti a postupně mu otevírat další. Zvíře tak není zahlceno příliš mnoha vjemy najednou.

Kočky obvykle ocení poličku nebo stabilní vyvýšené místo, odkud mají přehled o dění v domácnosti. Psi zase získávají jistotu v pravidelném režimu – kratší venčení ve stejných časech, chvíli hry a chvíli odpočinku. Adoptivní majitelé, kteří si berou z útulků zvířata opakovaně, často říkají, že právě předvídatelnost je to, co novému členovi nejvíc pomůže usadit se.

Co řešit hned a s čím nespěchat

Během prvních týdnů je lepší nepořádat návštěvy a neplánovat výlety. Zvíře se potřebuje opřít o každodenní rytmus a teprve potom získává odvahu zkoumat svět. V útulcích se v posledních letech více mluví o takzvaném tichém seznamování – krátkých, nenucených kontaktech, kdy si zvíře samo určuje, jak blízko může člověk být.

Chyby často vznikají ve chvíli, kdy se lidé snaží zvíře rychle „včlenit“ do života celé rodiny. Podle odborníků z časopisu Veterinární klinika je ale nejlepší dát mu jeden jasný opěrný bod: klidného člověka, který reaguje stále podobně. Příliš mnoho podnětů může vést k úzkosti, která se pak napravuje jen těžko.

Kdy vyčkat a kdy říct o pomoc

Pokud se ani po několika týdnech nezlepší chuť k jídlu, zvíře stále odmítá kontakt nebo se velmi bojí běžných situací, je vhodné obrátit se na veterináře či útulek, odkud přišlo. Pracovníci útulků často vědí, na co je které zvíře citlivé, a někdy stačí drobná úprava – jiná strava, kratší procházky nebo pozvolnější seznamování s dětmi.

Přestože začátky nebývají jednoduché, mnoho adoptivních rodin později říká, že právě toto období vytvořilo pevný základ jejich soužití. Když člověk nabídne trpělivost a jednoduchý, předvídatelný režim, umožní zvířeti postupně se nadechnout a zbavit se napětí.

Domov se nevybuduje přes noc. Tvoří ho malé jistoty, každodenní rituály a důvěra, která se rodí pomalu. Jakmile zvíře cítí bezpečí, mění se před očima – z nejistého svěřence v parťáka, na kterého se dá spolehnout. A právě to bývá pro nové majitele největší odměnou.

Zdroje: svscr.cz, denik.cz, ceskyrozhlas.cz, appliedanimalbehaviour.com