Pes na vodítku: Chybu obvykle dělá majitel, ne zvíře.

Mnozí pejskaři to dobře znají: vyrazí ven s představou klidné procházky a už po pár minutách mají pocit, že je pes táhne jako malý silák. Ač to tak může vypadat, nejde o vzdor ani tvrdou hlavu. Často jde o zvyky, které se vytvořily dávno předtím, než si jich někdo všiml.

U malých štěňat bývá vše roztomilé, a tak leckdo přehlédne chvíle, kdy mladý pes zabere a dostane se tam, kam chtěl. Jenže právě tehdy vzniká první představa, že napnuté vodítko je běžná součást pohybu. Jak upozorňují odborníci zabývající se chováním psů, rané zkušenosti se pak snadno přenesou i do dospělosti.

Jak nenápadně vzniká zlozvyk, který později překáží

Když štěně napne vodítko a majitel mu instinktivně povolí, pes si tento malý úspěch rychle uloží. Opakuje se to při každé vycházce – a zakrátko má pes jasno, že napnuté vodítko znamená cestu tam, kam míří nos. Člověk si toho často všimne až později, když už má tahání dobře zažitý vzorec.

Proč psi táhnou: jednoduchý, ale často přehlížený důvod

Psi reagují na pachy, pohyb i zvuky pohotověji než lidé. U některých plemen je zájem o okolní podněty tak silný, že se pes vydá za novou stopou dřív, než ho stihne majitel vůbec oslovit. Nejde o neposlušnost – spíš o to, jak psi přirozeně pracují se svými smysly.

Na tahání může mít vliv i to, co pes během dne zažívá. Pokud má dlouhé hodiny klid a minimum podnětů, přijde ven s plnou zásobou energie. A ta se pak projeví právě rychlým tempem a neklidem na vodítku. Trenéři často upozorňují, že pes nemusí chodit dlouhé trasy, aby byl spokojený. Někdy stačí kratší procházka, pokud je pestřejší – například střídání chůze, krátké zastávky nebo jednoduché úkoly.

Co může majitel změnit hned na další procházce

Samotný postup není nijak složitý. Když se vodítko napne, stačí se zastavit. Pes po několika pokusech pochopí, že tah neznamená rychlejší cestu kupředu. Zároveň je dobré, aby se člověk ujal vedení – určoval, kdy se jde pomaleji, kdy se změní směr nebo kde se zastaví.

Pomůže i to, když majitel nebude jen pasivně kráčet. Nemusí vymýšlet složité triky – stačí občas obejít lavičku, změnit trasu nebo udělat malý oblouk kolem stromu. Pes si díky tomu zvykne sledovat člověka a nechat se jím vést. Tento přístup dlouhodobě doporučují trenéři, kteří pracují s pozitivním posilováním.

Praktické závěrečné doporučení

Tahání obvykle nevzniká kvůli neposlušnosti. Jde spíš o zvyk, který se nenápadně upevňoval týdny nebo měsíce. Psovi pomáhá především jasný a srozumitelný systém pravidel. Když člověk reaguje stejným způsobem a nepřeskakuje mezi různými metodami, pes se rychleji zorientuje. Trpělivost má větší účinek než tvrdý zásah – a krátký, pravidelný trénink často stačí, aby se z nepříjemného tahání stala společná chůze, která baví obě strany.

Zdroje: aabs.org, avma.org, ceskenoviny.cz, idnes.cz