Oznámili jsme, které město v Česku je nejméně přátelské k seniorům. Místní obyvatelé to těžce nesou.

Letos jsme se v redakci podívali na to, jak se žije lidem starším 65 let v různých českých městech. Zajímala nás dostupnost lékařů, stav bezbariérovosti, fungování MHD i síť sociálních služeb. Když jsme data porovnali, rozdíly byly větší, než jsme čekali. Jedno krajské město skončilo úplně poslední a jeho obyvatelé to berou osobně.

Pracovali jsme s čísly Českého statistického úřadu, statistikami ministerstva práce a sociálních věcí o kapacitách domovů pro seniory i terénních služeb a také s údaji o tom, kolik zastávek MHD je skutečně bez bariér. Zohlednili jsme počet praktických lékařů na tisíc obyvatel nad 65 let a dostupnost geriatrie. Právě souhra těchto věcí často rozhodne, jestli může člověk zůstat doma, nebo jestli už to bez pobytové služby nejde.

Nejhůř v celkovém součtu vyšlo Ústí nad Labem. Přitom tu žije poměrně vysoký podíl seniorů, podle ČSÚ přes 20 %. O to víc jsou místní citliví na to, když někdo poukáže na slabiny města.

Nedostatek lékařů a dlouhé čekací lhůty

Zdravotní péče je podle dat nejslabší článek. V Ústeckém kraji připadá na seniory méně praktických lékařů než je republikový průměr, vyplývá to z údajů ÚZIS. Výsledek? Delší objednací lhůty a časté dojíždění jinam. Pro někoho, kdo chodí o holi nebo sotva vyjde schody, je to zásadní problém.

Samostatné geriatrické oddělení v krajské nemocnici tu nenajdete. Péče o starší pacienty se řeší v rámci jiných oborů, což podle odborníků není ideální. Specializovaná geriatrie přitom může předejít zbytečným hospitalizacím a zhoršování chronických nemocí – to se ví už roky.

Město plné bariér

Druhým velkým tématem byla bezbariérovost. Radnice uvádí, že plně přístupná není ani polovina zastávek MHD. Nízkopodlažní autobusy sice převažují, jenže vysoké obrubníky nebo chybějící výtahy na přestupech situaci komplikují. Někde stačí pár centimetrů a je z toho nepřekonatelná překážka.

Světová zdravotnická organizace v programu Age friendly cities zdůrazňuje, že bezpečný pohyb po městě je základ aktivního stárnutí. Když má člověk strach vyjít ven, protože zakopne o rozbitý chodník, snadno zůstane doma. A sociální izolace, jak potvrzují studie, zvyšuje riziko deprese i předčasného úmrtí.

Během několika hodin v centru jsme napočítali desítky míst bez laviček. Pro třicátníka detail. Pro sedmdesátníka s nemocným srdcem důvod, proč raději nikam nejít. Tady se ukazuje, že i drobnosti hrají roli, někdy větší než velké investice.

Sociální služby nestačí poptávce

Kapacity domovů pro seniory jsou podle statistik MPSV dlouhodobě plné. Čeká se měsíce, někdy i roky. Terénní služby fungují, ale personálu není dost a zájem roste. Populace stárne a bude stárnout dál.

Demografové odhadují, že do roku 2035 podíl lidí nad 65 let ještě výrazně vzroste. Tlak na služby tak nezmizí, spíš naopak.

Reakce města a místních obyvatel

Zveřejnění výsledků vyvolalo silné reakce. Někteří obyvatelé nám psali, že město do oprav chodníků i modernizace dopravy investuje a že srovnání nezohledňuje složitou sociální situaci regionu. Radnice připomněla projekty nových bytů se zvláštním režimem pro seniory, které jsou v přípravě.

Jenže čísla ukazují, že tempo změn zatím nestačí. Pokud se mají podmínky opravdu zlepšit, bude nutné posílit terénní péči, přilákat lékaře a systematicky odstraňovat bariéry ve veřejném prostoru. Nejde jen o pohodlí. Jde o důstojnost lidí, kteří tu prožili většinu svého života a chtějí ho dožít doma, ne někde daleko.

Naším cílem není někoho nálepkovat. Spíš otevřít debatu o tom, jak budou česká města vypadat za deset patnáct let. Dnešní čtyřicátníci v nich budou chtít zestárnout aktivně a bezpečně – a rozhoduje se už teď, kde to půjde snadněji a kde to bude pořád boj.

Zdroje: czso.cz, uzis.cz, mpsv.cz, who.int