Originální vlašský salát, jak jsme ho znali z dětství: Našli jsme autentický recept podle státní normy z roku 1976.

Vlašský salát je stálicí českých lahůdkářství. Jenže ten pravý, jaký si ho pamatujeme z dětství, už dnes málokde ochutnáme. My jsme se vydali po stopách originálu a našli recept, který kdysi určovala státní norma a chutná přesně tak, jak má. Připravte si salát na víkend, který nadchne i babičku.

Vlašský salát patří mezi jídla, která se v Česku nevytratila ani po desetiletích. Najdete ho v lahůdkářstvích, na chlebíčcích, v lednicích i na rodinných oslavách. Málokdo ale ví, že jeho původní receptura byla přesně daná. V roce 1976 vznikla Československá státní norma, která stanovila, co všechno má pravý vlašský salát obsahovat, v jakém množství a jak má chutnat. Salát měl jasně daná pravidla. Právě díky nim chutnal tak, jak si ho pamatujeme z dětství.

Co je vlastně „vlašák“

Vlašský salát je typický československý pokrm, který vznikl v lahůdkářské výrobě jako univerzální směs vhodná na chlebíčky, jako příloha k pečivu nebo samostatná svačina. Jeho chuť byla vyvážená, jemně kyselá díky okurkám a octu, krémová díky majonéze, lehce pikantní díky hořčici a pepři. Základem byly brambory, měkký salám, zelenina a majonézová zálivka.

Suroviny se krájely na drobné, rovnoměrné kostičky podle přesně stanovených pravidel. Norma určovala nejen složení, ale i velikost jednotlivých částí. Výsledkem byla směs, která měla jednotnou strukturu, dobře se roztírala na pečivo a držela tvar. Salát nebyl řídký ani moc hustý, působil kompaktně, ale zároveň jemně.

Vlašský salát se postupně stal běžnou součástí našich jídelníčků. Byl cenově dostupný, sytý a oblíbený. V lahůdkářstvích se prodával na váhu, doma se jedl s rohlíkem nebo jako základ chlebíčků. V době, kdy byl výběr potravin omezený, představoval vlašák malý luxus. Měl jednotnou chuť, kterou si lidé spojovali s oslavami, výlety nebo nedělními svačinami. A dnes? Na některých místech v Česku si ho dáte dokonce i přímo v rohlíku cestou do práce.

Recept na vlašský salát podle ČSN z roku 1976

Tady je složení, jak ho určovala norma. Suroviny uvádíme přesně, postup jsme upravili tak, aby se dal snadno zvládnout doma.

Suroviny:

• 500 g salátových brambor typu A
• 240 g salámu junior
• 100 g kyselých okurek
• 60 g vařené mrkve
• 40 g vařeného celeru
• 20 g sterilovaného hrášku
• 200 g majonézy
• 20 g plnotučné hořčice
• 15 g octa
• 10 g cukru
• 10 g soli
• 5 g worcesterské omáčky
• 5 g mletého černého pepře

Postup přípravy:

1. Příprava základu: Brambory uvařte ve slupce, nechte vychladnout, oloupejte a nakrájejte na drobné kostičky. Mrkev a celer uvařte zvlášť pro zachování barvy i chuti a nakrájejte stejně jako brambory. Salám nakrájejte na tenké nudličky, okurky na malé kostičky.
2. Příprava zálivky: V míse smíchejte majonézu s hořčicí, octem, cukrem, solí, pepřem a worcesterem.
3. Smíchání: Do zálivky postupně vmíchejte zeleninu, brambory, salám a hrášek. Promíchejte důkladně, ale opatrně, aby se suroviny neslepily.
4. Odležení: Salát nechte několik hodin odležet v lednici. Chutě se propojí a konzistence zpevní.

Proč už takový salát málokde najdeme

Dnes se vlašský salát vyrábí v mnoha variantách. Některé obsahují škrob, jiné levnější druhy salámu, někdy se dokonce nahrazují brambory. Důvodem je snaha o nižší cenu, delší trvanlivost nebo rychlejší výrobu. Tím se ale vytrácí to podstatné, chuť, kterou si pamatujeme. Salát podle normy měl jasnou strukturu, vyváženou chuť a konzistenci, která držela i na chlebíčku. Dnes je to spíš vzpomínka než standard. Právě proto má smysl si ho doma připomenout.

Domácí příprava má navíc jednu výhodu. Víte přesně, co do salátu dáváte. Můžete si upravit poměr zeleniny, vybrat kvalitní majonézu a salám a salát nechat odležet tak dlouho, jak je potřeba. Výsledkem je chuť, která se neokouká a která připomene, jak vlašák chutnal, když byl ještě poctivý.

Tradice je silnější

Když se vlašský salát připraví podle původního receptu, nejde jen o nostalgii. Je to návrat k poctivému jídlu, které má chuť, strukturu i smysl. Stačí pár surovin, trochu času, a výsledek stojí za to. Ať už ho dáte na chlebíček, nebo si ho dáte jen tak s rohlíkem, poznáte rozdíl. Ten pravý vlašák se totiž pozná hned. Má chuť, která se neokouká.

Zdroje: top recepty, Lifee.cz