Odborníci varují: Po tomto ovoci se přibírá více než po čokoládě, přesto si Češi myslí, že je zdravé.

Sušené ovoce má pověst zdravé svačiny, kterou si bez výčitek přidáváme do jogurtu nebo bereme na cesty. Jenže právě tady se podle nutričních specialistů skrývá háček. Kvůli vysoké koncentraci cukru a energie může při nadměrné konzumaci přispívat k nárůstu hmotnosti víc než tabulka čokolády.

Čerstvé ovoce obsahuje vodu, vlákninu a přirozené cukry. Když se ale vysuší, voda zmizí a zůstane koncentrovaný zdroj energie. Typickým příkladem jsou rozinky, sušené meruňky nebo datle. Sto gramů čerstvých hroznů má zhruba 70 kilokalorií. Stejné množství rozinek dodá tělu přibližně 300 kilokalorií. To je podobná hodnota jako u mléčné čokolády.

Rozdíl spočívá v tom, že čokoládu většina lidí vnímá jako sladkost. U sušeného ovoce převažuje pocit, že jde o zdravou volbu, a porce tak často narůstají. Právě velikost porce podle odborníků hraje klíčovou roli.

Koncentrovaný cukr bez vody zasytí méně, než čekáte

Proces sušení odstraní z ovoce až 80 procent vody. Voda přitom zvyšuje objem potraviny a pomáhá navodit pocit sytosti. Když sníte hrst rozinek, přijmete stejné množství cukru jako z několika velkých hroznů, ale žaludek zaplníte podstatně méně.

Podle údajů Státního zdravotního ústavu tvoří jednoduché cukry významnou část energetického příjmu Čechů. Nadbytek těchto cukrů se v těle ukládá ve formě tuku, pokud je nepokryje fyzická aktivita. U sušeného ovoce navíc převládá fruktóza.

Jde o ovocný cukr, který se zpracovává hlavně v játrech. Když ho člověk přijímá dlouhodobě hodně, může se to projevit ukládáním tuku, často právě v oblasti břicha. Není to otázka jednoho sáčku, spíš návyku.

Více kalorií než čokoláda? Záleží na množství

Srovnání se sladkostmi může znít přehnaně, čísla ale mluví poměrně jasně. Sto gramů datlí obsahuje kolem 280 kilokalorií, zatímco sto gramů mléčné čokolády přibližně 530 kilokalorií. Jenže realita bývá jiná. Tabulku čokolády si většina lidí rozdělí, kdežto sáček sušeného ovoce o stejné hmotnosti zmizí během odpoledne skoro ani nevíte jak.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin upozorňuje, že sušené ovoce sice dodá vlákninu i minerální látky, například draslík nebo železo, energetická hodnota ale zůstává vysoká. Pokud se někdo snaží zhubnout, měl by s ním zacházet opatrně – podobně jako s jinými sladkostmi.

Rizikem jsou také výrobky s přidaným cukrem. Sušené brusinky, ananas nebo papája bývají doslazované, a tím se kalorická hodnota ještě zvedá. Na obalech přitom často svítí slova jako fitness či přírodní. To pak může působit skoro dietně, i když realita je trochu jinde.

Proč po něm snadno přibereme

Důvodů, proč se po sušeném ovoci přibírá snadněji, je víc a nejsou nijak složité. Především jde o vysokou energetickou hustotu – hodně kalorií v malém objemu. Člověk toho sní poměrně dost, aniž by měl pocit, že to bylo hodně.

Další věc je rychlost. Měkké kousky se téměř nemusí kousat, mizí jeden za druhým. A do toho psychologický efekt „je to přece zdravé“. Právě tenhle dojem často oslabí sebekontrolu víc, než si připouštíme.

Studie zaměřené na chování spotřebitelů popisují takzvaný health halo efekt. Lidé mají tendenci podceňovat kalorie u potravin, které považují za prospěšné, a sáhnou si častěji. Někdy i dvakrát.

Kolik je ještě rozumné množství

Sušené ovoce samo o sobě problém není. Obsahuje vlákninu, antioxidanty i minerály. Rozhodující je ale porce. Výživoví specialisté většinou doporučují zhruba 20 až 30 gramů denně, tedy malou hrst. Ne celý pytlík.

Pomoci může i kombinace s bílkovinou nebo tukem – třeba s bílým jogurtem, tvarohem nebo pár ořechy. Vstřebávání cukrů se tím zpomalí a pocit sytosti vydrží déle. A pokud jde o kontrolu hmotnosti, čerstvé ovoce vychází pořád lépe, hlavně kvůli obsahu vody.

Podle dat Českého statistického úřadu má nadváhu víc než polovina dospělých. I malé změny v jídelníčku se časem nasčítají. Sušené ovoce si tedy klidně dejte, jen je dobré vědět kolik. V malém množství může prospět, ve velkém se chová podobně jako jiné sladkosti, i když to tak na první pohled nevypadá.

Zdroje: szu.cz, efsa.europa.eu, who.int, czso.cz