Obdržela jsem anonymní dopis a podezření padlo na osobu, které jsem důvěřovala.

Anonymní dopisy dnes člověk vídá spíš ve filmech nebo starých příbězích. Jana z Pardubic si ale jednoho rána sáhla na vlastní kůži, jak snadno může podobná věc rozhodit i jinak klidný život. Ve schránce našla list psaný úhledným, skoro až školním rukopisem. Obsahoval detaily, které nemohl znát nikdo náhodný – a přesně to ji zneklidnilo.

Nejdřív dopis jen přeložila a položila na stůl. Myslela, že ho prostě přejde, ale večer se k němu znovu vrátila. Některé věty jí vrtaly hlavou a postupně si začala vybavovat, kdo všechno mohl mít vůbec tušení o situacích, které byly popsány. Nejvíc ji zarazilo, že dvě z nich znali jen lidé, kterým plně důvěřovala. A rozhodně nepatřili mezi ty, kteří by sahali po podobných způsobech komunikace.

Psychologové už léta upozorňují, že anonymní sdělení zvyšují tlak a přirozeně vyvolávají obavy. Člověk si totiž automaticky domýšlí okolnosti, které často působí hůř než samotná realita. Jak uvedl například psycholog Pavel Humpolec, anonymní výpady dokážou narušit pocit bezpečí i u lidí, kteří jinak zvládají stres dobře. A přesně tak se začala cítit i Jana – nejistě a podrážděně.

Podezření se měnilo z hodiny na hodinu

Když Jana dopis pročítala potřetí, napadla ji souvislost s jedním dávnějším nedorozuměním na pracovišti. Některé drobnosti tomu odpovídaly, ale pak jí došlo, že autor dopisu pronikl i do části jejího soukromí, která s prací vůbec nesouvisela. A tím se celá úvaha rozpadla.

Kolegyně, které se svěřila, se na text podívala jen letmo, ale okamžitě poukázala na rukopis. Připomněl jí jednoho z Janiných bývalých spolužáků. Jana se s ním sice vídala už jen zřídka – spíš na srazech nebo při náhodných setkáních – ale představa, že by dopis mohl napsat právě on, ji dost zarazila. Hlavně proto, že logika říkala něco úplně jiného než její první instinkt.

Pomohlo až srovnání textů

Několik dní se neklid stupňoval. Nakonec si Jana řekla, že přestane tápat a podívá se na věc trochu systematičtěji. Psychologové doporučují porovnat způsob psaní, délku vět nebo opakující se obraty. Nejde o vědu, ale určité zvyky jsou zkrátka vidět.

Jana proto prošla starší e‑maily, dopisy a zprávy několika lidí, kteří jí přišli na mysl. A výsledek ji překvapil – podobnosti nenašla ani u kolegy z práce, ani u bývalého spolužáka. Naopak ji zarazila shoda u někoho úplně jiného, u koho by ji nikdy nenapadlo podezření vyslovit. A právě v ten moment si uvědomila, jak snadno se člověk nechá unést prvním dojmem.

Co jí zkušenost nakonec dala

Po několika týdnech pochopila, že anonymní dopis nemá mít právo zasahovat do jejího života víc, než je nutné. Začala si víc hlídat, komu vypráví o osobních věcech, a zároveň si uvědomila, jak křehké jsou hranice mezi důvěrou a naivitou. Ne z obavy nebo strachu, ale spíš z přirozené opatrnosti.

Je pravděpodobné, že autor dopisu zůstane neznámý. Samotná zkušenost jí ale pomohla podívat se na vztahy kolem sebe střízlivěji a s menší samozřejmostí. Odborníci připomínají, že největší chybou je okamžitě hledat viníka a podezírat lidi, kteří jsou nám blízcí. Emoce dovedou člověka snadno svést na scestí.

Klid, odstup a schopnost chvíli počkat bývají v podobných situacích nakonec tím nejlepším, co může člověk udělat. Ukvapené závěry totiž dokážou napáchat daleko víc škody než jeden anonymní list v poštovní schránce.

Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, psychologietoday.com, muni.cz, forbes.com