Nový vývoj vyvolal v Evropě obavy. Odborníci diskutují o scénáři, který by byl ještě nedávno nepředstavitelný.

Evropské vlády i finanční trhy v poslední době sledují čísla, která ještě před rokem působila spíš jako okrajový scénář. Slábnoucí růst, vyšší výdaje na obranu a nejistota kolem dalšího směřování Spojených států vytvářejí tlak, na který kontinent není zvyklý. Podle části ekonomů se Evropa dostává do fáze, kdy už nebude možné jen udržovat dosavadní směr.

Data Eurostatu ukázala, že ekonomika eurozóny na přelomu roku v podstatě přešlapovala na místě. Německo se navíc znovu ocitlo velmi blízko technické recese, tedy situace, kdy hospodářství klesá dvě čtvrtletí po sobě. Pro domácnosti to nemusí být hned viditelné, ale firmy jsou opatrnější, investice se odkládají a veřejné finance jsou pod větším tlakem než dřív.

Do toho přibývá další proměnná. Washington naznačuje tvrdší obchodní postup, zatímco evropské státy navyšují obranné rozpočty. Podle údajů NATO z roku 2024 už většina členů aliance překročila hranici dvou procent HDP na obranu. V absolutních číslech jde o stovky miliard eur, které pak chybí jinde – třeba ve školství nebo infrastruktuře.

Slábnoucí motor evropské ekonomiky

Německo bylo po dlouhá léta průmyslovým tahounem Unie. Teď ale naráží na slabší zahraniční poptávku a vyšší ceny energií. Statistiky úřadu Destatis opakovaně ukazují, že průmyslová výroba zůstává pod úrovní před pandemií, a některé obory se z toho stále nevzpamatovaly.

Energeticky náročná odvětví, například chemický průmysl, omezují výrobu nebo ji přesouvají mimo Evropu. Není to plošný odchod, spíš pomalé přeskládávání kapacit, které ale v součtu bolí.

Evropská centrální banka už sice začala sazby postupně snižovat, jenže úvěry jsou pořád citelně dražší než před několika lety. Inflace zpomalila, to ano, meziroční růst cen podle Eurostatu výrazně klesl. Jenže vyšší cena peněz dál brzdí investice i spotřebu a efekt se propisuje do celé ekonomiky.

Nový tlak na veřejné rozpočty

Rozpočty většiny států mezitím zůstávají napjaté. Pandemie, energetická krize i rozsáhlé kompenzace pro domácnosti vyčerpaly rezervy, které si vlády budovaly roky. A právě teď je potřeba financovat modernizaci armády, pomoc Ukrajině i nákladnou transformaci energetiky.

Evropská komise upozorňuje, že v několika zemích už veřejný dluh překročil hranici sta procent HDP. To samo o sobě nemusí znamenat bezprostřední problém, ale manévrovací prostor se zmenšuje. Každé další zadlužení je citlivější než dřív.

Ekonomové mluví o takzvaném vytěsňovacím efektu. Jinými slovy, když si stát půjčuje ve velkém, může tím zdražovat kapitál pro soukromý sektor. Firmy pak investice odkládají nebo je přesouvají jinam. Výsledkem bývá pomalejší růst a méně inovací – což je přesně to, čeho se dnes část analytiků obává.

Současně se zostřuje globální konkurence. Spojené státy lákají investory štědrými pobídkami do zelených technologií, Čína dál masivně podporuje svůj průmysl. Evropské podniky se tak ocitají mezi dvěma silnými hráči a čím dál hlasitěji volají po pružnější regulaci a rychlejších povolovacích procesech. Bez toho se prý bude těžko dohánět tempo.

Scénář, který ještě nedávno zněl přehnaně

Představa dlouhodobé stagnace se ještě před pár lety zdála přitažená za vlasy. Dnes o ní mluví i velké banky a renomované think tanky, někdy dost otevřeně. Nejde o dramatický propad ze dne na den, spíš o vleklé období slabého růstu, vyšších výdajů a omezených možností jak situaci rychle změnit.

Dopady by pocítila hlavně střední třída. Mzdy by rostly pomaleji, vlády by mohly sáhnout k vyšším daním nebo k úsporám ve veřejných službách. Politicky je to citlivé téma, voliči už teď reagují na zdražování dost podrážděně a trpělivost není nekonečná.

Co může Evropu vrátit do hry

Jednoduché řešení neexistuje. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj dlouhodobě doporučuje kombinaci investic do inovací, podpory pracovního trhu a hlubší integrace kapitálových trhů. Právě silnější evropský kapitálový trh by mohl firmám otevřít cestu k financování i mimo tradiční bankovní úvěry, které jsou dnes drahé.

Velké téma představuje energetika. Rychlejší výstavba obnovitelných zdrojů, modernizace přenosových sítí a menší závislost na dovozu by mohly snížit náklady průmyslu. Není to otázka měsíců, spíš let, ale bez toho se konkurenceschopnost bude zlepšovat jen těžko.

Stejně důležitá je digitalizace státní správy a zjednodušení regulací. Firmy často upozorňují, že problém není jen v cenách energií, ale i v byrokracii, která celý proces brzdí. Každé zrychlení povolování nebo menší administrativní zátěž může ve výsledku znamenat víc investic.

Evropa tak stojí na rozcestí. Může přijmout období opatrného přešlapování, nebo tlak využít jako impuls k hlubším reformám – i když to nebude populární. Pro lidi mezi třiceti a padesáti lety z toho plyne jednoduché poučení: sledovat nejen ceny a úrokové sazby, ale i politická rozhodnutí. Právě teď se totiž nastavují pravidla, která ovlivní daně, důchody i hodnotu úspor na řadu let dopředu.

Zdroje: ec.europa.eu, eurostat.ec.europa.eu, destatis.de, nato.int, oecd.org