Nelson Mandela: Byl 27 let vězněn, později se stal prvním černošským prezidentem JAR

Nelson Mandela. Pro spoustu lidí to jméno znamená jediné – člověk, který se nikdy nevzdal, i když měl všechno proti sobě. Byl neuvěřitelně statečný, klidný i vytrvalý. Věděl, že boj za svobodu jeho země může stát cokoli – klidně i život. A i když neskončil na popravišti, 27 let života ztratil za mřížemi. Přesto to nevzdal.

Kořeny a dětství: Ze zapadlé vesnice do světa vzdělání

Narodil se 18. července 1918 v zapadlé vesničce Mvezo. Jeho táta byl vážený muž z kmene Thembu, ale kvůli sporu s koloniálními úřady přišel o svou pozici – a rodina tím i o jistoty. Malý Nelson tak už od dětství věděl, jaké to je čelit nepřízni osudu.

Chodil do misijní školy v Healdtownu a pak nastoupil na univerzitu ve Fort Hare. Tam se poprvé setkal s politikou a začal si klást otázky. Když mu chtěli vybrat nevěstu, prostě utekl – do Johannesburgu. Právě tam se z něj začal stávat člověk, jakého si dnes celý svět pamatuje.

Formování rebela: Právník a aktivista v jednom

V Johannesburgu se živil jako úředník a zároveň si dodělával právnické vzdělání. Právě tam naplno pochopil, jak krutý je systém, který v zemi panoval – apartheid. Rasové zákony dělily lidi podle barvy pleti, braly jim práva, důstojnost i budoucnost. A Nelson to nemohl jen tak přihlížet.

V roce 1944 se Mandela přidal k Africkému národnímu kongresu (ANC) – a netrvalo dlouho, než bylo jasné, že to s bojem za spravedlnost myslí vážně. Nechtěl čekat, až se věci zlepší samy od sebe. Chtěl změnu hned. Spolu s kamarády založil mládežnickou větev hnutí a pustili se do práce: organizovali protesty, promlouvali k lidem, burcovali společnost.

Když vláda dál chrlila zákony, které utlačovaly černošské obyvatele – zákazy, omezení, povinné průkazy, rasové rozdělení – Mandela a ostatní se nenechali umlčet. Bránili se beze zbraní. Odmítali poslouchat nespravedlivá pravidla, pořádali bojkoty, šli příkladem. A věřili, že i tichý odpor může otřást zdí.

Zvrat v Sharpeville a cesta do podzemí

V roce 1960 postřílela policie 69 neozbrojených lidí, kteří pokojně protestovali proti rasovým zákonům. Pro Mandelu to byl bod zlomu. Do té doby věřil v nenásilný odpor, ale po tomhle už měl pocit, že slova nestačí.

ANC byla zakázána a Mandela spolu s dalšími založil tajné ozbrojené křídlo hnutí – Umkhonto we Sizwe, neboli Kopí národa. Nebylo to o útocích na lidi, ale o sabotáži – chtěli zasáhnout místa, která představovala moc a útlak.

Za tuto činnost byl Mandela zatčen. V roce 1964 stanul před soudem v takzvaném Rivonijském procesu. Hrozil mu trest smrti.

Dlouhé věznění a ještě delší čekání

Mandela strávil za mřížemi neuvěřitelných 27 let, většinu toho času na nehostinném ostrově Robben Island. Každý den dřel v kamenolomu, v dusnu, prachu a vedru. Dopisy, které dostával, byly cenzurované, návštěvy vzácné a přísně hlídané. Všechno kolem – podmínky, samota, ticho – mělo jediný cíl: zlomit ho. Ale on se nezlomil – studoval, vzdělával ostatní vězně a zůstával morální autoritou i za mřížemi.

Zatímco on byl zavřený, svět venku se měnil. Lidé na všech kontinentech požadovali jeho propuštění. Proti režimu byly uvaleny sankce a kulturní bojkoty. Mezinárodní tlak sílil.

Svoboda a cesta ke smíření

Dne 11. února 1990, po téměř třech desetiletích za mřížemi, vykročil Nelson Mandela na svobodu. Lidé napjatě čekali, co řekne. Po tolika letech utrpení by se nikdo nedivil, kdyby mluvil o hněvu nebo křivdě. Jenže on přišel s něčím úplně jiným – s klidem, s výzvou ke smíření a vírou, že i po tolika ranách může národ znovu držet pohromadě.

Spolu s prezidentem de Klerkem jednal o přechodu k demokracii. V roce 1993 získali oba Nobelovu cenu míru. O rok později se Mandela stal prvním černošským prezidentem JAR.

Prezident, který spojoval

Mandela vedl zemi v letech 1994–1999 a od začátku zdůrazňoval potřebu odpustit, ale nezapomenout. Podporoval činnost Komise pravdy a usmíření a ukazoval, že i symbolické činy – třeba podpora bělošského rugbyového týmu – mohou léčit hluboké rány společnosti.

Odešel, ale nezmizel

Po odchodu z politiky se věnoval charitativní práci, zejména boji proti AIDS. Založil vlastní nadaci, pomáhal, kde mohl. Zemřel 5. prosince 2013. Jeho pohřeb sledoval celý svět. Lidé z různých koutů planety se loučili s mužem, který nezměnil jen jednu zemi, ale ovlivnil celé generace.

A každý rok 18. července, v den jeho narozenin, si svět připomíná jeho odkaz. Říká se tomu Mezinárodní den Nelsona Mandely. A výzva? Udělejte něco dobrého pro ostatní.

Zdroje: nelsonmandela.org, britannica.com, globalgovernanceforum.org