Největší spotřebitel elektřiny není lednice ani pračka. Tento nenápadný přístroj se nachází téměř v každé domácnosti.

Lednice, pračka ani myčka. Největší překvapení na účtu za elektřinu často způsobuje zařízení, které téměř nevnímáme. Běží tiše, nepřetržitě a mnozí ho nikdy nevypínají. Řeč je o takzvaném pohotovostním režimu a přístrojích, které v něm tráví většinu svého života.

Když se lidé snaží ušetřit, zaměří se obvykle na velké spotřebiče. Sledují energetický štítek u lednice nebo řeší spotřebu sušičky. Jenže podle Mezinárodní energetické agentury může pohotovostní režim domácností tvořit až deset procent celkové spotřeby elektřiny. To už není zanedbatelné číslo.

Do této kategorie spadá televize, set top box, herní konzole, mikrovlnná trouba s hodinami, ale také nabíječky ponechané v zásuvce nebo wifi router. Každý z těchto přístrojů odebírá jen pár wattů. Součet za celý rok však překvapí.

Kolik energie skutečně spolyká pohotovostní režim

Moderní televize v pohotovostním režimu spotřebuje obvykle 0,5 až 3 watty. Set top box si ale často vezme 6 až 12 wattů a běží čtyřiadvacet hodin denně. Pokud počítáme s průměrnou spotřebou 10 wattů, dostaneme se za rok přibližně na 87 kilowatthodin. Při ceně 6 korun za kilowatthodinu to znamená více než 500 korun ročně jen za to, že přístroj svítí malou diodou.

Wifi router spotřebuje podle typu 8 až 20 wattů. Ročně tak může dosáhnout 70 až 175 kilowatthodin.

To je srovnatelné s úspornou lednicí energetické třídy C, která se dnes běžně pohybuje mezi 150 až 250 kilowatthodinami ročně.

Proč je problém větší, než se zdá

Pohotovostní režim není jen o pohodlí. Výrobci musí splňovat evropské limity, které stanovují maximální spotřebu v takzvaném standby režimu obvykle do 0,5 wattu. Týká se to však pouze základní pohotovosti. Jakmile zařízení udržuje připojení k internetu nebo čeká na aktualizaci, spotřeba roste.

Energetický regulační úřad dlouhodobě upozorňuje, že průměrná česká domácnost spotřebuje kolem 2,5 až 3 megawatthodin elektřiny ročně bez vytápění. Pokud desetinu z toho tvoří trvalý provoz přístrojů, bavíme se o 250 až 300 kilowatthodinách. To odpovídá zhruba jednomu menšímu mrazáku.

Problém spočívá i v tom, že tyto ztráty nevidíme. Pračka pere dvě hodiny týdně, varnou konvici slyšíme. Router nebo set top box však pracují tiše. Spotřeba se tak rozplývá v celkovém účtu a málokdo ji řeší cíleně.

Co má smysl vypínat a co ne

Ne všechno je praktické odpojovat. Lednici nebo modem pro práci z domova vypínat nedává smysl. U řady dalších zařízení ale lze ušetřit bez omezení komfortu.

• Televizi a set top box vypínejte úplně pomocí prodlužovací zásuvky s vypínačem.
• Herní konzoli nastavte do úsporného režimu bez trvalého připojení.
• Nabíječky vytahujte ze zásuvky, pokud je nepoužíváte

Jedna obyčejná prodlužovačka s vypínačem dokáže během roku stáhnout spotřebu víc, než by člověk čekal. V přepočtu klidně několik stovek korun, aniž byste si toho všimli. Návratnost? Pár měsíců a je zaplaceno.

Skrytý žrout, který máme doma všichni

Když se na to podíváme jako celek, nejde o jediný přístroj, který by vyčníval. Spíš o součet všeho, co doma necháváme tiše běžet. Každá krabička zvlášť působí nevinně, ale dohromady už to tak nevinné není. Často se pak dostanou nad spotřebu jednoho většího spotřebiče, což spoustu lidí překvapí.

V bytě se dvěma televizemi, dvěma set top boxy, routerem, tiskárnou a pár nabíječkami může roční spotřeba atakovat hranici 300 kilowatthodin. A to mluvíme jen o režimu, kdy se vlastně „nic neděje“. Elektřina přesto odtéká.

Nejde přitom jen o rodinný rozpočet. Evropská komise už dříve upozornila, že energie spotřebovaná ve standby režimu napříč Unií odpovídá výkonu několika středně velkých elektráren. Možná to zní přehnaně, ale čísla jsou poměrně jasná.

Chcete mít jistotu, kde vám proud mizí? Stačí jednoduchý měřič do zásuvky. Nestojí majlant a během pár dnů ukáže realitu, která nebývá úplně příjemná. Člověk pak často zjistí, že problém není hlučná pračka v koupelně, ale nenápadná elektronika v obýváku, která běží pořád. I když ji vlastně nikdo nepoužívá.

Zdroje: iea.org, eru.cz, ec.europa.eu, eia.gov