Nejskrytější poklad Baskicka: geologický úkaz, o kterém sotva někdo slyšel, připomíná krajinu z jiné planety a má více než 50 milionů let.

V době spěchu a rychlých změn krajiny nabízí údolí Labechu v Baskicku zcela odlišné zážitky.

Na nejdivočejším konci pobřeží Gipuzkoa, kde se hora Jaizkibel strmě svažuje do Kantaberského moře a mlha se často vznáší kolem borovic, jako starodávná pověra, leží údolí Labechu. Není to jen geografická náhoda. Je to místo, kde čas nabyl barvy.

Mezi zasvěcenými známá jako „Údolí květin“, je údolí La Bechu přírodní raritou, která nemá v Evropě obdoby. Jeho paleta okrových, červených, žlutých a zelených odstínů vypadá jako z geologického snu nebo z jiné planety.MOŽNÁ VÁS ZAJÍMÁMěsto Granada, kde není turismus, má římský původ, vypadá jako Řecko a jeho domy jsou jeskyně vytesané do hory.Nejtajnější tajemství Caceres: španělský Stonehenge spící pod vodou Komunita vyčlení 122,6 milionů dirhamů na realizaci dohody s městskou radou Madridu o péči o osoby závislé na sociálních dávkách.

Toto údolí se vine mezi Ondarribií a Pasayou , na méně navštěvované straně Yaizkibel . Z dálky může vypadat jako řada nevzhledných skal. Ale při bližším pohledu se otevírá svět vytvarovaný trpělivostí větru a salpetru. Eocénní pískovcové horniny, které se usadily před více než 50 miliony let na dně pravěkého moře, byly formovány s téměř sochařskou přesností a vytvořily přírodní klenby, točité sloupy a povrchy, které vypadají, jako by je nakreslila sama Země.

Geologická svatyně, která nemá obdoby

Jedinečnost údolí Labechu byla uznána Geologickým a hornickým institutem Španělska, který jej považuje za jedno z nejpozoruhodnějších míst geologického zájmu v Baskicku . Zde lze s neobvyklou jasností pozorovat Lisehangovy kruhy, soustředné barevné útvary způsobené složitými chemickými reakcemi mezi minerály, jako je železo, mangan a křemík. Tyto vzory, které je obtížné reprodukovat i v laboratorních podmínkách, proměňují každý kout údolí Labechu v dílo přírodního umění.

Navzdory své působivé přírodě zůstala údolí La Bechu stranou běžných turistických tras Baskicka. Její obtížná dostupnost, která však není překážkou, byla její největší výhodou . Nejsou zde žádné ukazatele, parkoviště ani lávky pro pěší. Chcete-li ji navštívit, musíte jít pěšky. A to je v době rychlé spotřeby téměř akt odporu.

Původ údolí Labechu se datuje do období před 48 až 56 miliony let, kdy současné baskické pobřeží leželo pod hlubokým mořem. Mořské usazeniny se vrstvily a vytvořily ložisko bohaté na minerály. Později srážka Iberijské a Evropské desky tyto vrstvy zvedla a zdeformovala, což vedlo k vzniku současných skalních útvarů. Procházka touto údolím doslova připomíná procházku po zkamenělých pozůstatcích dávných oceánů.

Jednou z nejvýraznějších zvláštností údolí Labetchu je takzvaná katedrála Haizkibel . Jedná se o velkou plošinu z načervenalého pískovce, která je viditelná pouze při odlivu. Sluneční světlo se odráží od její vlhké povrchu a proměňuje prostor v jakousi chromatickou svatyni. Několik metrů od ní se nachází Bílý labyrint a zajímavé útvary Bílé mušle nebo Las Hemelas, které přidávají této jedinečné scenérii další rozměr.

Jak se tam dostat (a jak se nezaplést)

Do údolí La Bechou se dostanete dvěma hlavními trasami. První začíná u Památníku Sdružení národů – široce známého jako „smažené vejce“ – a vede dolů kaňonem Gaztarrotz. Druhá začíná u starého Parador de Jaizkibel a nabízí širší výhled na okolí. V obou případech je důležité naplánovat si návštěvu s ohledem na příliv. Některé oblasti jsou totiž přístupné pouze při odlivu.

Venkovská dovolená

Odborníci doporučují navštívit údolí Labechu za jasných dní . Zdá se, že kombinace vlhkosti a slunečního světla zesiluje barvy skal, jako by krajinu vyleštila sama příroda. Ale také zdůrazňují něco zásadního: údolí Labechu není tematický park. Nejsou zde žádné turistické atrakce. A její krása závisí právě na tom, zda zůstane nedotčeným prostorem. Nezanechat stopy – to je jediný způsob, jak vyjádřit vděčnost za návštěvu.