Nejproblematičtější dětská šunka: Na obalu vypadá lákavě, ale ve skutečnosti obsahuje více vody a přísad, než rodiče tuší.

Barevný obal, usměvavé zvířátko a velký nápis „pro děti“. Na první pohled to vypadá jako sázka na jistotu. Jenže právě tyto výrobky často skrývají šunku, která má do poctivého masa docela daleko. Dlouhodobé testy ukazují, že některé dětské varianty obsahují méně masa, než by rodiče čekali, zato vody a různých přísad víc než dost.

Šunka je stálicí dětských svačin. Rodiče přirozeně sáhnou po balení, které slibuje jemnost a vhodnost pro nejmenší, protože předpokládají přísnější kontrolu. Ve skutečnosti ale žádná zvláštní kategorie „dětská šunka“ v legislativě neexistuje. Platí pro ni stejná pravidla jako pro jakýkoli jiný výrobek tohoto typu.

Klíčový je podíl masa. Vyhláška rozděluje šunky do tří tříd: nejvyšší jakost musí mít minimálně 90 % masa, výběrová nejméně 80 % a standardní může spadnout až na 55 %. A právě tato poslední varianta se objevuje i v produktech mířených na děti, i když to z přední strany obalu často nepoznáte.

Více vody než masa

Jakmile je masa méně, zbytek něčím doplnit musíte. Nejčastěji vodou, škrobem a dalšími látkami, které upraví konzistenci a sníží výrobní náklady. Voda se do masa vstřikuje spolu se solí a stabilizátory, aby plátky držely pohromadě a působily šťavnatě. Výsledkem je ale to, že zákazník si kupuje z části vodu, přestože platí cenu masa.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce opakovaně řešila případy, kdy deklarované složení neodpovídalo realitě. Objevily se i výrobky s vyšším množstvím přidané vody, než norma dovoluje. Pro rodiče z toho plyne docela prosté ponaučení – nestačí dát na hezký obal. Je potřeba otočit balení a číst, kolik masa skutečně obsahuje.

Co znamenají éčka a dusitany

Ve složení dětských šunek téměř pravidelně narazíte na dusitan sodný, známý jako E250. Přidává se proto, aby zabránil množení nebezpečných bakterií a zároveň masu zachoval typickou růžovou barvu. Bez něj by byla šunka spíš našedlá, což by řadu lidí odradilo.

Problém je, že při vyšším a dlouhodobém příjmu mohou dusitany v těle vytvářet nitrosaminy. Ty jsou odborníky spojovány se zvýšeným rizikem nádorů trávicího traktu. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny při WHO zařadila v roce 2015 zpracované maso mezi prokázané karcinogeny. Neznamená to, že jedna svačina dítěti uškodí, ale častá konzumace riziko zvyšuje, a to je dobré mít na paměti.

Kromě dusitanů bývají ve složení také fosfáty, které pomáhají vázat vodu, nebo různé škroby. Samy o sobě nejsou vyloženě nebezpečné, jenže ředí obsah plnohodnotných bílkovin. Dítě pak přijme méně živin, které potřebuje pro růst a vývoj.

Jak poznat kvalitní šunku

Není to složité, i když to může zabrat pár vteřin navíc. Zaměřte se hlavně na:

• podíl masa alespoň 90 %, tedy označení nejvyšší jakosti,
• stručné složení bez škrobu a zbytečných stabilizátorů,
• obsah soli ideálně do 2 g na 100 g výrobku.

Vyšší cena ještě automaticky neznamená vyšší kvalitu, i když to tak někdy působí. Rozhodující je skutečné složení, ne marketingový slogan na přední straně balení.

Marketing cílí na rodičovské obavy

Nápisy jako „jemná“, „lehce stravitelná“ nebo „ideální pro děti“ hrají hlavně na emoce. Výrobci dobře vědí, že rodiče chtějí pro své potomky to nejlepší. Samotné označení ale nijak negarantuje vyšší obsah masa ani nižší množství soli, to je dobré si přiznat.

Podle dat Českého statistického úřadu spotřeba zpracovaného masa dlouhodobě roste. Pediatři přitom upozorňují, že dětský jídelníček má být pestrý a vyvážený. Šunka do něj patří, ale spíš občas než denně. Každodenní základ svačin by z ní být neměl.

Pokud chcete mít větší kontrolu nad tím, co dítě jí, vybírejte šunku nejvyšší jakosti a střídejte ji s dalšími zdroji bílkovin. Hodí se kvalitní sýry, vejce nebo třeba luštěninové pomazánky. Někdy stačí upéct kus masa doma a nakrájet ho na tenké plátky – víte přesně, co obsahuje a kolik je v něm soli. Barevný obal totiž sám o sobě zdravější svačinu nezaručí, i když tak může působit.

Zdroje: szpi.gov.cz, who.int, iarc.who.int, czso.cz