Nejhorší supermarketový toastový chléb: Vzhled klame, složení vypráví jiný příběh.

Na omak nadýchaný, na pohled pravidelný a měkký tak, že se skoro rozpadá mezi prsty. Toastový chléb je stálice českých supermarketů. Jenže právě u něj často rozhoduje víc složení než chuť. A nízká cena? Ta se někde projevit musí.

V regálech najdete klasiku z bílé mouky, tmavé varianty i verze bez kůrky. Obaly se liší barvou i sliby o „lepší“ receptuře, ale podstatné je až to malé písmo vzadu. Právě tam se ukáže, že některé výrobky mají se základním chlebem společného méně, než by člověk čekal.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce pečivo kontroluje pravidelně a opakovaně upozorňuje na nedostatky ve značení nebo na použití různých náhražek. Ty sice zlevní výrobu, ale výživově už to tak slavné není.

Co prozradí etiketa a proč na ní záleží

Recept na obyčejný chléb není složitý. Mouka, voda, droždí (nebo kvásek) a sůl. Hotovo. Jenže u některých toastových chlebů seznam pokračuje dál – glukózový sirup, emulgátory, stabilizátory, konzervanty, někdy i barviva. Najednou z pár surovin vznikne výčet o patnácti položkách.

Emulgátory pomáhají propojit tuk s vodou, aby pečivo zůstalo vláčné. Konzervanty zase prodlouží trvanlivost, což se hodí hlavně u baleného zboží. Problém je spíš v množství a kombinaci. Z jednoduchého pečiva se stává průmyslový výrobek, který má s domácím chlebem společné jen jméno.

Levnější balení bývají postavená hlavně na rafinované pšeničné mouce. Vlákniny minimum. Takový krajíc zasytí jen na chvíli a hladina cukru v krvi po něm vyletí rychle nahoru. A pak zase dolů.

Cukr, sůl a aditiva pod lupou

Do některých toastových chlebů se přidává cukr nebo glukózo-fruktózový sirup. Důvod je prostý – lepší chuť a rychlejší kynutí. Jenže právě volné cukry bychom měli podle doporučení Světové zdravotnické organizace držet pod hranicí deseti procent denního energetického příjmu. Čtyři sladší krajíce denně a limit se začíná přibližovat, ani si toho nevšimnete.

Se solí je to podobné. Okolo jednoho gramu na sto gramů výrobku není výjimka. Když si dáte několik plátků, dostanete se klidně na polovinu doporučené denní dávky. A vysoký příjem soli dlouhodobě zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, to je známá věc.

Pak jsou tu takzvané pekařské zlepšující přípravky. Směsi enzymů a dalších látek, které výrobcům usnadňují práci a zajišťují jednotný vzhled každého plátku. Na obalu je ale často nenajdete rozepsané jednotlivě – bývají schované pod souhrnným označením. Spotřebitel tak vlastně přesně neví, co všechno jí.

Marketing versus realita celozrnného pečiva

Tmavší barva ještě neznamená, že jde o skutečně celozrnný výrobek. Někdy stačí přidat slad nebo karamel a chléb působí zdravěji, než ve skutečnosti je. Rozhodující je pořadí surovin – celozrnná mouka by měla být na prvním místě.

Důležitý je i obsah vlákniny. Ideálně alespoň šest gramů na sto gramů výrobku. Právě vláknina ovlivňuje sytost i trávení a její nedostatek ve stravě bývá spojován s vyšším rizikem obezity nebo cukrovky 2. typu. Bílý toast tak rozhodně není plnohodnotná náhrada kváskového chleba, i když se tak někdy tváří.

Jak vybrat lepší variantu

Při nákupu se vyplatí zpomalit a číst. Sledujte hlavně tři věci: co nejkratší a srozumitelné složení, rozumné množství soli a vyšší podíl vlákniny. Pokud v seznamu najdete několik druhů sirupů, cukr hned na začátku nebo dlouhou řadu aditiv, stojí za to sáhnout po jiné značce.

Vyšší cena sice automaticky nezaručí kvalitu, ale extrémně levné balení většinou znamená úspory na surovinách. A ty se někde projeví. Někdy v chuti, jindy právě ve výživové hodnotě.

Možností je i nákup u menších pekáren, kde bývá složení přehlednější. Nebo si toastový chléb upéct doma. Nebude dokonale pravidelný a plátky možná nebudou jak z reklamy – зато ale víte, co jste do těsta dali. A to se počítá víc, než líbivý obal.

Zdroje: szpi.gov.cz, who.int, efsa.europa.eu, mzcr.cz