Nejhorší chléb z obchodu: Vypadá nevinně, ale obsahuje více cukru než některé zákusky.

Na pohled obyčejná svačina do práce nebo ke kávě. Jenže některé druhy baleného pečiva v sobě skrývají tolik cukru a tuku, že se klidně vyrovnají zákusku z cukrárny. Paradoxně nejde jen o typické sladké koláče. Problémem bývají výrobky, které působí nenápadně – jako rychlá snídaně nebo „něco malého“ na zahnání hladu.

Týká se to hlavně trvanlivých croissantů, koblih a různých mléčných briošek ze supermarketových regálů. Ve složení se často opakuje bílá pšeničná mouka, glukózo‑fruktózový sirup, palmový tuk a poměrně dlouhý seznam dalších složek, které by doma do těsta nikdo nepřidal. Výsledkem je energeticky vydatný výrobek, ale s minimem vlákniny.

Data Státního zdravotního ústavu dlouhodobě ukazují, že Češi přijímají víc cukru, než doporučuje Světová zdravotnická organizace. Ta mluví o hranici deseti procent denního energetického příjmu, ideálně dokonce o pěti. Jeden větší balený croissant přitom běžně obsahuje 12 až 20 gramů cukru. To je skoro polovina doporučené denní dávky pro dospělého člověka – a to mluvíme jen o jedné svačině.

Proč právě balené croissanty patří k nejhorším

Croissant ze supermarketu vypadá lehce, nadýchaně, skoro dietně. Ve skutečnosti jde často o směs rafinované mouky, přidaného cukru a tuků, které nejsou zrovna ideální. Rafinovaná mouka znamená, že zrno přišlo o obal i klíček. Tím pádem i o vlákninu, vitaminy skupiny B a část minerálů.

Když si člověk přečte etiketu, zjistí že podíl tuku není zrovna malý. A ne vždy jde o kvalitní zdroj. U některých výrobků převažují nasycené mastné kyseliny, které podle odborníků zvyšují hladinu LDL cholesterolu. Ten je považován za rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění – jinými slovy, dlouhodobě to srdci moc neprospívá.

Skrytý cukr a energetická past

Mnoho lidí řeší hlavně to, jestli je pečivo plněné čokoládou. Jenže cukr bývá už v samotném těstě. Výrobci používají sacharózu, glukózo‑fruktózový sirup, někdy i sladové extrakty. Na obalu to může znít různě, význam je ale stejný – další dávka rychlých cukrů.

Glykemický index říká, jak rychle potravina zvedne hladinu cukru v krvi. Bílé pečivo se pohybuje poměrně vysoko, takže energie vystřelí nahoru a za chvíli zase spadne. Výsledkem je hlad, únava a často i chuť na další sladké. Tenhle kolotoč se snadno rozjede.

Co se týče kalorií, balený croissant o hmotnosti kolem 60 gramů mívá 250 až 300 kilokalorií. To odpovídá menšímu kousku dortu. Rozdíl je spíš v tom, že dort si dáme výjimečně, kdežto croissant může skončit v košíku klidně několikrát týdně. A někdy i denně, aniž by si to člověk víc uvědomil.

Co říká složení a jak ho číst

Jednoduché pravidlo? Čím delší seznam ingrediencí, tím větší pozornost by měl člověk zbystřit. Složky jsou seřazené podle množství. Pokud se na prvních místech objevuje cukr, sirup nebo tuk, je jasné, co ve výrobku převažuje.

Pojem ztužený tuk také není radno přehlížet. Může znamenat přítomnost trans mastných kyselin, které odborné společnosti spojují se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění. Evropská unie jejich obsah sice omezuje, ale to neznamená že je výrobek automaticky zdravý.

Existuje lepší volba?

Když už pečivo, tak ideálně čerstvé z pekárny a s co nejjednodušším složením: mouka, voda, kvásek nebo droždí, sůl. Nic navíc. Dobrou variantou je kváskový chléb nebo celozrnné pečivo – obsahují víc vlákniny, která zpomaluje vstřebávání cukrů a zasytí na delší dobu.

U balených výrobků se vyplatí sledovat tabulku nutričních hodnot. Pokud obsah cukru přesahuje 15 gramů na 100 gramů, jde už o poměrně sladký produkt, i když se tváří jako běžné pečivo. Podobně je dobré kontrolovat množství tuku, hlavně nasycených mastných kyselin.

Není nutné si croissant úplně zakázat. Občas si ho dát můžete, svět se nezboří. Problém nastává ve chvíli, kdy se z něj stane každodenní zvyk a rychlé řešení hladu. Právě tyhle nenápadné potraviny totiž dokážou v dlouhodobém horizontu ovlivnit hmotnost i zdraví víc, než jeden sváteční dezert. A to je důvod, proč patří mezi nejméně vhodné položky supermarketových regálů.

Zdroje: who.int, szu.cz, efsa.europa.eu, zdravotnickydenik.cz