Na Slovensku již čelí problémům, a Českou republiku může brzy čekat totéž. Odborníci varují před vývojem, který nevypadá příznivě.

Slovensko letos hlásí stovky případů spalniček a epidemiologové zpozorněli. Nemoc, která byla ještě před pár lety prakticky pod kontrolou, se vrací. Česká republika sice zatím čelí jen jednotlivým ohniskům, ale podle odborníků se podmínky začínají nebezpečně podobat situaci za východní hranicí.

Podle dat slovenského Národního centra zdravotnických informací počet nakažených meziročně výrazně vzrostl a nejvíce případů se objevilo u malých dětí. Epidemiologové upozorňují, že spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé virové choroby vůbec. Jeden nemocný může infikovat až 18 dalších lidí, pokud nejsou chráněni očkováním.

Proč se spalničky vracejí

Hlavní příčina je podle odborníků zřejmá. Klesá proočkovanost populace. Světová zdravotnická organizace dlouhodobě uvádí, že k udržení kolektivní imunity proti spalničkám je potřeba alespoň 95 procent očkovaných. Pokud podíl klesne pod tuto hranici, virus se začne znovu šířit.

Na Slovensku se podle oficiálních statistik v některých regionech dostala proočkovanost pod doporučenou mez. Podobný trend sleduje i český Státní zdravotní ústav.

V některých krajích Česka je naočkovanost dětí jen okolo 90 procent. Na první pohled solidní číslo. Jenže právě u spalniček rozhodují i dvě tři procenta – a rázem je zaděláno na problém.

Česko zatím odolává, riziko ale visí ve vzduchu

V minulých letech se i tu objevila lokální ohniska. Nejvíc bylo slyšet o roce 2019, tehdy hygienici napočítali přes pět set nemocných. Pak se situace uklidnila, spíš tiše vyšuměla, nicméně podle lékařů to nemusí znamenat výhru.

Virus se šíří vzduchem a v zavřených místnostech vydrží klidně několik hodin. Člověk ani nemusí sedět vedle nemocného, stačí čekárna u lékaře nebo krátká cesta tramvají. Inkubační doba bývá deset až čtrnáct dní, někdy i o něco déle. Nejprve horečka, kašel, zarudlé oči. Vyrážka přichází až potom a s ní i definitivní podezření.

Někomu nemoc proběhne bez větších potíží, jindy ale přijdou komplikace. Zánět plic, výjimečně i mozku. A tam už končí legrace, následky mohou být trvalé. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí opakovaně připomíná, že spalničky opravdu nejsou jen „běžná dětská vyrážka“.

Roli hrají i sociální sítě

Do celé věci vstupují také dezinformace o očkování. Část rodičů váhá, jiní druhou dávku odkládají – prý není kam spěchat. Statistiky ale ukazují, že právě u druhé dávky je propad největší. A bez ní ochrana není úplná, i když se to tak někdy prezentuje.

Riziko navíc nespočívá jen v domácí situaci. Stačí, aby někdo přicestoval z oblasti, kde je spalniček víc, a jeden případ rychle roztočí další kolečko nákazy. Pokud se virus dostane mezi neočkované děti nebo lidi s oslabenou imunitou, zastavuje se těžko a stojí to hodně práce.

Co může situaci zvrátit

Epidemiologové mluví v zásadě o několika jednoduchých věcech, které ale musí fungovat dohromady. Zvýšit proočkovanost a pohlídat obě dávky vakcíny. Včas dohledat kontakty nakažených, aby se řetězec přenosu přerušil co nejdřív. A taky mluvit s veřejností otevřeně, bez zbytečného strašení ale i bez bagatelizace, což se ne vždy daří.

České zdravotnictví má zkušenosti z minulých let a kapacity by měly stačit. Otázkou zůstává, jestli se podaří udržet důvěru lidí v očkování – bez toho to nepůjde. Příklad Slovenska ukazuje, že pár let polevení může vrátit problém, o kterém jsme si mysleli že už patří minulosti.

Pro rodiče je doporučení vlastně prosté. Zkontrolovat očkovací kalendář dětí a když si nejsou jistí, obrátit se na svého lékaře. U spalniček totiž pořád platí, že prevence vyjde bezpečněji než léčba samotná.

Zdroje: who.int, ecdc.europa.eu, szu.cz, nczi.sk