Na práci jsem vytvořila projekt, na který byl kolega hrdý, ale nebyl to můj.

Prezentaci, kterou jsem po několika týdnech skládala doslova po večerech, vedení přijalo s velkým uznáním. Na chvíli jsem měla pocit, že všechna ta práce stála za to. Jenže radost rychle vystřídalo rozčarování – pochvala se nakonec nesla hlavně směrem ke kolegovi, který materiál představil, a jeho role byla nakonec popsána o dost větší, než jak to skutečně bylo.

V kancelářích podobné příběhy nejsou nijak výjimečné. Na poradách občas zmizí drobný nápad, jindy někdo převezme hotovou analýzu nebo si připíše zásluhy na dokumentu, který vznikal celé týdny. Podle výzkumu britského Institute of Leadership z roku 2023 se s něčím podobným setkala více než třetina zaměstnanců, a čísla z dalších evropských zemí to potvrzují.

V mém případě šlo navíc o projekt, který měl rozhodnout o rozpočtu na další rok. Kolega nakonec prezentoval větu o „týmové práci“, ale většinu podkladů i textů jsem připravovala já. Teprve dvě kolegyně, které věděly, jak projekt vznikal, mě přiměly přemýšlet, proč k takovým situacím dochází a jak se dá vlastní práce chránit před tím, aby se v ní někdo jiný svezl.

Proč někdo sáhne po cizích zásluhách

Psychologové z Univerzity v Leidenu upozorňují, že podobné chování často pramení z prostředí, kde je důležité hlavně to, kdo stojí v první řadě – ne kdo za projektem opravdu stojí. Mluví o efektu první prezentace: kdo vystoupí jako první, sebevědomě a nahlas, k tomu si tým i vedení snadněji přiřadí výsledek, ať už se na něm podílel jakkoli.

Specialisté na firemní kulturu připomínají, že lidé, kteří mají tendenci přisvojovat si cizí práci, nebývají schopnější než ostatní. Většinou jen dobře odhadnou, že okolí často reaguje víc na dojem než na fakta. Tam, kde management tlačí na rychlé výsledky a méně sleduje proces, mají podobné praktiky větší šanci projít bez povšimnutí. Ostatně interní audity, o kterých v roce 2022 psaly Hospodářské noviny, odhalily, že právě v takových firmách bývají podobné situace na denním pořádku.

Člověk se pak ocitne na rozcestí – buď nechá věc být, nebo upozorní na to, jak to skutečně bylo. Vedení často pracuje s takovým množstvím projektů, že detaily zanikají. A tak se někdy stane, že ten, kdo odvedl největší kus práce, zůstane v pozadí. Přitom někdy stačí jen stručně průběžně zaznamenat, na čem dělá, a uchovat si základní podklady.

Jak si ohlídat vlastní práci

Kariérní poradci často doporučují jednoduché pracovní poznámky – nic složitého, spíš krátký zápis o tom, co člověk dokončil, a uložené verze dokumentů. Podle Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci takové záznamy nejen mírní stres, ale také pomáhají řešit spory, kdy se zásluhy rozplývají v mlze.

Mně samotné nakonec pomohlo, když jsem prošla celý projekt se svou nadřízenou. Ukázala jsem jí podklady, pracovní verze i poznámky k tomu, jak jsme se k výsledku dostali. Oceňovala, že šlo o věcný popis, nikoli o osobní spor. A já si zpětně říkám, že jsem to měla udělat už dřív – mlčení většinou nahrává hlavně těm, kteří s ním počítají.

Člověk nemusí v kanceláři působit jako někdo, kdo se neustále prosazuje na úkor ostatních. Stačí umět vysvětlit, co dělá, a nenechat své úsilí zmizet jen proto, že ho někdo hlasitější přebije. Pokud se to naučí, riziko, že jeho práce skončí podepsaná pod cizím jménem, výrazně klesá – a nejen jeho profesní sebevědomí bude mnohem pevnější.

Zdroje: hbr.org, cmi.org.uk, forbes.com, idnes.cz, denikn.cz