Na dovolené jsem zachytila tři ženy, jak kritizují české turisty, a myslely si, že jim nerozumím.

Příboj obvykle utlumí většinu zvuků, ale tenhle rozhovor z vedlejších lehátek přehlušil i šum moře. Nejdřív jsem ho brala jako klasické dovolenkové tlachání o počasí, jídle a výletech. Teprve když se řeč stočila k českým turistům a zazněly ostřejší poznámky, zbystřila jsem. V tu chvíli jim došlo, že rozumím každému slovu — a najednou jako by se celé okolí ztišilo.

Téma samo o sobě mě nepřekvapilo. Podle Eurostatu Češi cestují do zahraničí v posledních deseti letech zhruba o třetinu víc než dřív. S větším počtem cest ovšem přichází i víc situací, kdy si lidé v cizích zemích skládají obrázek o tom, jací jsme turisté. A někdy se takové dojmy chytnou rychleji, než by si člověk přál.

Co všechno se na dovolené rozkřikne

Trojice dam se nejvíc opírala o to, že prý býváme hluční. Jedna vyprávěla příhodu o rodině, která podle ní „ovládla celý bazén“. Podobné soudy jsem párkrát zaslechla i od personálu v jiných hotelech, i když spíš v nadsázce než ve zlém. Výzkumy, které zveřejňuje například Statista, potvrzují, že lidé ve službách si vytvářejí obraz o národnostech hlavně podle nápadných, často extrémních příkladů. A z těch se pak rodí mýty, které se v prostředí turistických rezortů drží překvapivě dlouho.

A tak jsem poslouchala dál. Mnoho historek, které dámy popisovaly, bylo spíš typickým dovolenkovým uvolněním než čímkoli, co by stálo za pohoršení. Přesto mě víc než jejich poznámky zajímala reakce okolí. Někteří lidé jen nenápadně přestali listovat knihou, jiní zpomalili konverzaci. Turistická místa mají zvláštní atmosféru — člověk snadno sklouzne do role tichého pozorovatele.

Německý institut pro výzkum turismu připomíná, že negativní zážitky si pamatujeme výrazně déle než ty příjemné. A protože nás napadají jako první, vytváříme z nich obecnější závěry. Stačí jediná povedená nebo nepovedená epizoda a rázem se z ní stává národní charakteristika.

Když se atmosféra během chvíle obrátí

Jedna z žen se po chvíli na mě podívala o vteřinu déle, než by bylo běžné. Bylo vidět, že jí došlo, že jejich hovor nebyl až tak anonymní, jak si myslely. Vzduchem proběhlo krátké ticho a pak přišly nervózní úsměvy, které podobné situace obvykle uzavírají.

Zaměstnanci hotelu ale mluvili o Češích většinou jinak. Ne že by neměli vlastní příhody, ale spíš oceňovali, že se naši turisté snaží domluvit. I statistiky Cambridge English potvrzují, že úroveň porozumění angličtině se u Čechů za poslední dekádu zlepšila.

Co si z toho všeho odnést

Celá situace byla malou připomínkou toho, jak rychle se dokáže jedna drobnost proměnit v obecné tvrzení. Po rezortech a plážích se takové historky šíří stejně rychle jako změny počasí. Přitom dostupné studie ukazují, že obraz Čechů v zahraničí se postupně zlepšuje — jen to není slyšet tak často jako jednotlivé stížnosti.

Možná nás na podobných epizodách láká víc lidská rovina než samotný obsah. Ten moment, kdy si lidé uvědomí, že jejich slova měla konkrétní adresu. Když jsem trojici žen nakonec jen popřála hezký den, napětí zmizelo a z celé scénky se stala drobná historka, která by jinak vyšuměla.

Až příště u bazénu zaslechnete podobný rozhovor, není na škodu připomenout si jednoduchou věc: pověst národa netvoří statistiky, ale jednotlivci. A i malá ohleduplnost dokáže změnit víc, než by člověk čekal. Někdy opravdu stačí obyčejný pozdrav.

Zdroje: statista.com, czechtourism.cz, ackcr.cz, ukforum.cz