Muži převezli staré palety do lesa a za pár dní z nich vytvořili místo, které nyní obdivují i sousedé.

Čtyři kamarádi z menší obce na Vysočině si všimli věci, kterou by jiní nejspíš přešli bez zájmu. Hromada vyřazených palet za skladem místní firmy pro ně nebyla odpadem, ale začátkem nápadu.

Na podzim firma obměňovala zásoby a staré dřevěné palety nabízela k odvozu. Místo aby skončily rozřezané nebo vyhozené, putovaly během jednoho víkendu na okraj soukromého pozemku u lesa. Nešlo o žádnou velkou akci, spíš spontánní rozhodnutí. Vznikne tu místo na sezení, řekli si.

Než je ale naložili, vybírali pečlivě. Zajímalo je označení HT vypálené na dřevě. To znamená, že paleta prošla tepelným ošetřením, nikoliv chemickým. A právě chemicky ošetřené kusy by podle doporučení Státní rostlinolékařské správy do přírody přijít neměly. Takže výběr byl trochu přísnější, než by se zdálo.

Cíl nebyl postavit altán ani žádnou masivní stavbu. Spíš jednoduché posezení, které nebude rušit les ani okolí. Něco nenápadného, co tam jakoby patří.

Od nápadu k realizaci během několika dnů

Žádné plány na papíře, žádná projektová dokumentace. Přesto postupovali krok za krokem. Palety rozebrali, fošny srovnali podle stavu a křivější kusy dali stranou. Část dřeva posloužila na podpal, zbytek odvezli do sběru. Zbytečně nic nepálili.

Základ posezení tvoří jednoduchá platforma. Pod ní je štěrkové lože, aby voda měla kam odtékat a dřevo neleželo přímo na hlíně. Možná detail, ale důležitý. Právě vlhkost totiž dřevo ničí nejrychleji.

Pak přišly na řadu lavice a stůl. Spojovali je vruty, hřebíky nepoužili skoro vůbec. Vrut drží pevněji a když je potřeba něco opravit, dá se konstrukce rozebrat bez velkého páčení. To se hodí.

Proč dávají palety smysl

Palety patří k nejčastěji znovu používaným dřevěným výrobkům v Evropě. Podle údajů Evropské federace výrobců palet se většina standardních europalet opraví nebo vrátí zpět do oběhu. Mají pevné rozměry a unesou hodně, takže plánování není složité.

Jeden z truhlářů ze Střední odborné školy Jarov, který vede i rekvalifikační kurzy, dlouhodobě říká, že práce s paletami není jen pro profesionály. Když si člověk dá práci s broušením a použije vhodný nátěr, může vzniknout překvapivě solidní výsledek. Důležité je oddělit dřevo od země a počítat s tím, že bez ochrany dlouho nevydrží.

Muži nakonec zvolili přírodní olejovou impregnaci bez syntetických rozpouštědel. Nechtěli nic, co by zbytečně zapáchalo nebo mohlo vadit dětem. Celkové náklady? Přibližně pět tisíc korun, možná o něco víc. Nejvíc stály vruty a ochranný nátěr, dřevo samotné měli téměř zdarma.

Místo, které žije s okolím

Výsledek nepůsobí jako provizorium. Dřevo má přirozený odstín, nic křiklavého. Přidali pár květináčů z odřezků a malé ohniště obložené kamenem. Oheň rozdělávají jen když je to bezpečné a není sucho, zákon o ochraně lesa v tomhle směru mluví jasně.

Sousedé si nového posezení všimli docela rychle. Nejdřív přišli jen nakouknout, dnes se tu občas slaví narozeniny nebo se griluje o víkendu. Přesto nejde o veřejný prostor. Pozemek je soukromý, otevřený hlavně přátelům a známým.

Co si z toho vzít

Celý příběh ukazuje, že hezké místo nemusí stát statisíce. Spíš jde o nápad, trochu času a ochotu udělat něco vlastníma rukama. Není to dokonalé, ale má to atmosféru.

• vybírat jen palety s označením HT,
• dřevo pořádně obrousit a natřít vhodným přípravkem
• zajistit, aby konstrukce nestála přímo na zemině,
• a ověřit si, že vše odpovídá místním předpisům.

Z obyčejných palet tak během pár dnů vzniklo místo, kde je klid a kde se lidé rádi zastaví. V době, kdy si většinu věcí jednoduše objednáme na pár kliknutí, působí podobná práce skoro nezvykle. A možná právě proto tolik baví.

Zdroje: euro-pallet.org, srs.cz, mzp.cz, mze.gov.cz