Moje dcera mi vrátila dárek, který jsem jí pořídila. Její slova mě ranila.

Když se ženě do ruky vrátil balíček, který ještě nedávno pečlivě balila pro vlastní dceru, v první chvíli nevěděla, co říct. Nešlo o hádku ani scény – spíš o obyčejný moment, který člověka zaskočí právě proto, že přijde od někoho tak blízkého.

Dcera při vracení jen tiše poznamenala, že se v dané věci necítí dobře. Krátká věta „Tohle nejsem já“ matku zabolela víc, než čekala. Až později si uvědomila, že nejde o nespokojenost s dárkem, ale o snahu dospívající dívky vymezit se a říct, že už si chce některé věci určovat sama.

Psychologové, kteří se věnují dospívání, často upozorňují, že kolem patnácti let se u mladých lidí posiluje potřeba samostatnosti. Nejde o vzdor, jak si rodiče často myslí, ale o běžnou součást dospívání. V rodinách pak podobné situace vznikají poměrně často, jen zůstávají nevyslovené – a kvůli tomu snadno vedou k nedorozumění.

Odmítnutý dárek a různé pohledy na stejnou věc

Klinický psycholog Karel Hříbek připomíná, že lidé dárkům často přisuzují větší emocionální význam, než si uvědomují. Rodiče pak odmítnutí mohou chápat jako kritiku své snahy. „Dospívající tím obvykle nic zlého nesledují. Spíš chtějí dát najevo, že už mají svůj vkus a chtějí, aby to rodiče respektovali,“ uvádí.

V popisovaném případě dívka nechtěla matku ranit. Jen potřebovala být slyšet. Matka si její odmítnutí ale spojila se selháním a stáhla se. Podobné situace pak často končí tím, že obě strany čekají, až ta druhá udělá krok, a přitom by stačil obyčejný rozhovor – bez předpokladů a bez obviňování.

Výzkumy zabývající se rodinnou komunikací opakovaně ukazují, že drobné třenice mohou být pro vztah užitečné, pokud je lidé dokážou probrat v klidu. Pomáhá několik jednoduchých pravidel: vyslechnout druhého, nepodsouvat mu úmysly a snažit se popsat vlastní pohled bez zveličování.

Když se konflikt změní v užitečnou zkušenost

Po několika dnech se matka s dcerou k tématu vrátily a nakonec se domluvily, že dívka si dárky do budoucna vybere sama. Matka stanoví rozpočet a dceru nechá, aby si vybrala věc, která jí opravdu sedí. Jednoduché řešení, které podle terapeutů funguje v mnoha rodinách – uvolní napětí a zároveň dává dítěti prostor převzít část odpovědnosti.

Matka později přiznala, že ji dceroina věta zabolela hlavně proto, že podobný moment ještě nezažila. Po rozhovoru ale pochopila, že nejde o nevděk, ale o přirozený krok směrem k dospělosti. Dospívání totiž nepřichází najednou – obvykle se projevuje v drobnostech, které si rodiče ne vždy spojí s tím, že jejich dítě zkrátka roste.

Rada odborníků bývá prostá: místo velkých překvapení, která mají vyjádřit vztah, je někdy lepší zeptat se přímo. Jedna jednoduchá otázka může předejít zbytečnému napětí a zároveň otevřít prostor pro to, aby se obě strany cítily respektované.

Zdroje: psychologytoday.com, idnes.cz, novinky.cz, nzz.ch