Marilyn Monroe navštěvovala UCLA a absolvovala kurzy, ale nedokončila celý program.

Marilyn Monroe si většina lidí spojuje s blond hřívou, rudou rtěnkou a ikonickou scénou nad větracím poklopem. Málokdo ale ví, že se v padesátých letech objevila i v přednáškové místnosti Kalifornské univerzity v Los Angeles. Její touha po vzdělání byla skutečná a její přítomnost na univerzitě vzbudila zájem.

Je rok 1951 a v Americe vládne doba po válce, televize začíná získávat na síle a filmové hvězdy se stávají novými bohy moderního světa. Mezi nimi září jméno, které zůstane navždy vryté do dějin popkultury. Marilyn Monroe už tehdy působí dojmem ženy, která sice vládne sex-appealem, ale málokdo tuší, že v sobě nese i hlad po vědění.

Jako dítě si Marilyn prošla těžkým obdobím, které v ní zanechalo hlubokou nejistotu a nedůvěru k lidem. Přesto v ní rostla silná potřeba porozumět světu i sobě samotné. Na začátku padesátých let už byla hvězdou první velikosti, ale stále víc cítila, že pouhá krása jí nestačí. Sama sobě opakuje, že herečka musí být víc než jen objekt. Chce pochopit techniku, jazyk, kulturu a chce se vzdělávat. A tak si jednoho dne zapíše kurz na UCLA.

Kurz světové literatury a překvapení v přednáškové místnosti

Není to filmová škola, jak by se dalo čekat. Marilyn se přihlásila do kurzu světové literatury. Zajímala ji ruská poezie a francouzské existencialistické texty. Mezi studenty usedla bez zvláštního rozruchu, v běžném oblečení, s blokem v ruce. Její přítomnost ale neutekla nikomu. Podle výpovědí několika tehdejších spolužáků i profesora se snažila být nenápadná, ale její aura naplnila celou místnost.

Profesor W. David Shaw, tehdy mladý literární teoretik, později vzpomínal, že Monroe kladla promyšlené otázky a zjevně četla předepsané texty s porozuměním. Působila jinak, než ji vykreslovala média. Lidé, kteří ji znali jen z titulních stran, by ji v této roli nepoznali. Vzhlížela k autorům jako byli Dostojevskij nebo Camus, a své poznámky si zapisovala do starého školního sešitu.

Touha po kultivaci a studium bez diplomu

Marilyn nikdy celý program na UCLA nedokončila. Nešlo o lenost ani rozmar. Její pracovní rozvrh, natáčení, veřejná vystoupení a neustálá přítomnost fotografů ji přiměly zanechat formálního studia. Přesto se ke knihám vracela pravidelně. Její osobní knihovna čítala přes 400 titulů, od beletrie až po filozofické texty. Byly mezi nimi i publikace o psychologii a politice. Často četla Thomase Manna, Jamesa Joyce nebo Sigmunda Freuda.

Její blízcí později uváděli, že večery u Marilyn vypadaly jinak, než by si fanoušci představovali. Místo šampaňského a luxusních rób seděla s knihou v křesle, ponořená do myšlenek. Někdy si psala do deníku své reflexe nad tím, co četla. Ve chvílích samoty si nepřipadala jako herečka, ale jako žena, která chce pochopit svět.

Neznámá tvář slavné ikony

Je snadné vnímat Marilyn jako krásku z plakátu, ale její návštěvy na UCLA i její vášeň pro čtení ukazují jiný rozměr její osobnosti. Vědecká komunita, která ji měla možnost poznat osobně, si ji neuchovala jako hollywoodský úkaz, ale jako pozornou studentku, která do místnosti přinesla nečekané charisma, hluboké otázky a opravdový zájem.

Její příběh připomíná, že intelekt a estetika se navzájem nevylučují. Že žena, jejíž tvář zná celý svět, může zároveň vést vnitřní dialog s Kierkegaardem. A že i když neabsolvovala žádný formální titul, její snaha pochopit lidskou zkušenost měla sílu, která zanechala dojem i v akademických kruzích.

Krása, která chtěla rozumět světu

Marilyn Monroe nebyla jen symbolem elegance a smyslnosti. Byla to žena, která toužila po skutečném pochopení, která navštívila univerzitu nejen jako celebrita, ale jako studentka se zápalem. Její krátké studium na UCLA a její láska ke knihám dokazují, že i ikony mají duši, která hledá odpovědi. A možná právě to je ten nejkrásnější paradox jejího života. Žena, jejíž obraz byl zjednodušený do jediné polohy, si přitom nesla v srdci celý vesmír otázek.

Zdroje: Wikipedie, ČSFD, Glamour, HuffPost