Lidé získávají tento předmět jako znak komfortu, avšak ve skutečnosti obvykle jen zabírá místo.

Sušička prádla se během několika posledních let proměnila v jakýsi odznak moderní domácnosti. Řada lidí ji pořizuje s vidinou, že ušetří čas a konečně zmizí sušáky roztažené mezi gaučem a oknem. Jenže praxe bývá odlišná. V menších bytech zabere cenné místo, zvýší odběr elektřiny a občas zůstává stát ladem.

Pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky znamená sušička určitý komfort, který jejich rodiče často neznali. Reklamy slibují suché a nadýchané prádlo do hodiny, chytré senzory i propojení s mobilem. Realita běžného bytu je ale méně uhlazená než katalogové fotografie.

Data Českého statistického úřadu i Eurostatu ukazují, že počet domácností se sušičkou roste. Zároveň se však zmenšuje průměrná rozloha nových bytů. A právě tady naráží představa pohodlí na realitu prostoru.

Prostor, který doma chybí

Sušička potřebuje své pevné místo, ideálně koupelnu nebo technickou místnost. V panelových 2+kk se ale často ocitne v kuchyni či na chodbě, kde překáží průchodu. Designéři upozorňují, že velké spotřebiče bez jasného plánu narušují ergonomii – tedy možnost pohybovat se po bytě přirozeně a bez omezení.

Některé rodiny navíc časem zjistí, že přístroj zapínají jen část roku. V létě poslouží balkon, v zimě přijde na řadu sušička a s ní i vyšší účet za elektřinu. Úsporné modely s tepelným čerpadlem sice spotřebují méně energie než starší typy, pořád jde ale o další pravidelný odběr, který v rozpočtu není zanedbatelný.

Kolik skutečně stojí pohodlí

Energetický štítek uvádí roční spotřebu, ta je ovšem vypočítána pro určitý počet cyklů. Rodina se dvěma dětmi může sušit klidně třikrát, čtyřikrát týdně. A čísla pak vypadají jinak. Roční náklady se snadno vyšplhají na několik tisíc korun, někdy i víc.

Pořizovací cena kvalitnějších modelů se pohybuje v desítkách tisíc korun. K tomu je nutné přičíst provozní náklady – tedy energii, čištění filtrů, občasný servis. Když se údržba podcení, účinnost klesá a spotřeba roste, i když si toho člověk hned nevšimne.

Stranou by neměla zůstat ani životnost oblečení. Některé materiály sušičku snášejí hůře. Bavlna se může srazit, elastická vlákna ztrácí pružnost a jemné textilie se opotřebují rychleji než při sušení na vzduchu. Výrobci to na štítcích uvádějí, jenže málokdo je opravdu čte.

Kdy dává sušička smysl

Ne vždy je ale sušička zbytečný luxus. V domech s vyšší vlhkostí může pomoci omezit srážení vody na stěnách, protože mokré prádlo nesuší v interiéru. Programy s vyšší teplotou ocení alergici nebo rodiny s malými dětmi. Moderní tepelné čerpadlo navíc pracuje šetrněji, při nižších teplotách, takže látky tolik netrpí.

Rozhodování by mělo vycházet z konkrétních podmínek domácnosti. Pokud je prostoru dost a pere se ve velkém, investice může dávat smysl. V malém bytě bez úložných možností však další rozměrný spotřebič situaci spíš zkomplikuje než zjednoduší.

Jednou z variant je kombinovaná pračka se sušičkou. Šetří místo, i když obvykle nezvládne usušit tolik prádla, kolik najednou vypere. Někdo volí stropní skládací sušáky, které nezabírají podlahu. Jinde funguje dobře větraná místnost doplněná odvlhčovačem – řešení jednoduché, ale účinné.

Před nákupem se proto vyplatí počítat. Nejen cenu v obchodě, ale i dlouhodobé výdaje a to, kam spotřebič vlastně postavíme. Pohodlí totiž nevzniká automaticky tím, že si domů přineseme další techniku. Skutečný komfort je o tom, že věci slouží a nepřekážejí. A pak se teprve ukáže, jestli je sušička pomocník, nebo jen symbol určitého životního stylu.

Zdroje: czso.cz, ec.europa.eu, dtest.cz